20. júna vyšiel nový, v poradí deviaty album gréckych atmosférických deathmetalových symfonikov SEPTICFLESH. Sú populárni, ich fanúšikovia sa dožadujú recenzie aj na našom webe, a keďže rozsiahle ódy si môžete prečítať inde, tu vyskúšame nový formát – k albumu sa vyjadria toľkí členovia redakcie, koľkí to uznajú za vhodné.

Stará tvorba - deathmetalová aj „experimentálnejšia“- je celá v poriadku, prvé dve dlhohrajúce nahrávky sú základným kameňom epického atmosférického death metalu. „Communion“ bol vydarený návratový album, to najlepšie z klasiky plus majestátna atmosféra a viacero času odolávajúcich hitov. S „The Great Mass“ sa Gréci nechali polapiť do osídel „veľkého symfonična“, ktoré u nich metal príliš zatlačilo do druhého plánu a skladby vyznievajú akosi obyčajne. Novinka v tomto nešťastnom trende pokračuje, hlboký vokál je stále spoľahlivo dobrý, snaha o majestátnosť a výpravnosť sa cení, ale metalová tvrdosť zvlášť v gitarách vyznieva len ako podklad k túleniu sa s orchestrom. Ako hudobná kulisa v poriadku, neurazí, ale ani neohromí. Dlhé roky originálni štýlotvorcovia majú po novom vykročené medzi zástupy voľne zameniteľných „symfonikov“, ale chceli to takto.

Martin Lukáč 6/10

Hlavně si nehrát na nějaké velké umění a v jednoduchosti je síla… tak přesně definoval základní předpoklad úspěchu metalové kapely, která hodlá koketovat s klasickou hudbou, ve svém druhém pohledu k druhdy (právem) opěvovanému albu Řeků SEPTICFLESH „Communion“ kolega Shnoff. A co myslíte, že měl? Samozřejmě pravdu. Následující „The Great Mass“ to pak nehledě na tuhle dobře míněnou radu vzalo přesně obrácený směrem, ale ničím nepodložená zahleděnost do vlastních kompozičních schopností zde ještě nebyla tak slyšitelná, jako na „Titanovi“. Aktuální „macho“ album už totiž skutečně ukazuje Sethovce v poměrně zoufalé situaci, třebaže to tak původně určitě nezamýšleli. Ale málo platné, „Titan“ je prostě překomponovaný a přeprodukovaný průšvih, který se zkrátka nedá úspěšně poslouchat tak, aby vám z něj i po padesátém poslechu zůstalo cokoli v hlavě (snad s jedinou výjimkou „Burn“). Pravda, má sice poměrně vyvedený obal, ale co je to proti jeho mizerné hudební hodnotě, která by měla být základem celkového dojmu? Vlastně celkem nic, podobně jako odpověď na otázku, co že znamená „Titan“ pro současnou světovou metalovou první třídu. Hlasité, nabubřelé nic.

Louis 4/10

Nebudu vám nic nalhávat. Dostal jsem to příkazem (tedy žádný "kdo to uzná za vhodné", jak se vám někdo snaží někdo podsunout v titulku článku). Že prej si to čtenáři žádaj. A když nenapíšu, skrouhne osobní ohodnocení. Ale, že prej o tom můžu psát, co chci. Aby prej byla ta názorová diverzita nebo co. Tak to máte mít. SEPTICFLESH jsem nikdy neposlouchal, ale co šéf nařídí, se prostě udělat musí. Tak je to asi všude. Dnes děkuji prozřetelnosti, že mě nikdy tuto kapelu do cesty nepostavila. Cédo mi přinesl z horního patra Louis a tak ho dávám do mechaniky a čumím při tom na svoji plachtu FALL OF EFRAFA na dveřích svýho kanclu. No, co vám budu povídat, to co slyším z repráků, rozhodně nezní jako FALL OF EFRAFA. Ty jsou epický. Tohle je zatuchlá hovězina, kterou bohužel nezachrání ani orchestrální prvky, který do tý hudby někdo nageneroval snad naprosto náhodně, páč tam často fakt nedávají smysl. Zlatý mathcoreoví hysterici, ty mnohdy používají na své sekanice asi stejný náhodný generátor, ale dodávají tomu alespoň nějakou živelnost a zběsilost. Tady není ani to. Nicméně naprosto vidím fanoušky z řad intelektuální metalové „elity“, kteří před pár lety měli za vrchol kovového umění NIGHTWISH, jak si nad tímto brakem lebedí a vyprávějí si o tom, že tohle je „trů metal árt“. Maj tam přece velký žestě, sbory a možná i půlku filharmonie. Za mě říkám jedno. Aktuální SEPTICFLESH jsou nabubřelá metalová splácaná povrchnost s cirkusovými prvky, nic víc.

RIP 3/10

Smerovanie SEPTICFLESH je v poslednom období vcelku jasné, pričom „Titan“ je tretí album ich takzvanej symfonickej éry. Mne je tento vývoj kapely v zásade sympatický, aj keď „The Great Mass“, som vnímal skôr ako krok mimo. Od „Titana“ som už pred vydaním očakával ústup od kŕčovitej snahy o napĺňanie hesla „metal má najbližšie ku klasike“ a kréda „hráme technicky a progresívne“, čo mi Gréci aj splnili. Novinka je tak priamočiarejšia, omnoho funkčnejšie a lepšie pracuje s melódiami a motívmi, ktoré niekam vedú a nie sú len mlátením progresívno-symfonickej slamy. Výsledkom je vydarenejšia atmosféra a album, ktorý sa počúva podstatne lepšie. Okrem uhladenejšej hudobnej formy musím pochváliť vokálny prejav frontmana a skvelé bicie. Napriek istej majestátnosti a údernosti sú na nahrávke hluché miesta, kde gitarová práca nestačí symfonickej zložke, pričom dramaturgia albumu tiež pokrivkáva. „Communion“ teda u mňa zostáva neprekonaný.

Arrow 7/10

Já bych nebyl tak přísný, jako někteří kolegové. Zatímco na "Communion" zapadlo do sebe vše perfektně a na "The Great Mass" se to hodně rozsypalo, "Titan" je někde mezi. Těch symfo prvků je tu možná víc, než je zdrávo, ovšem pracuje se s nimi celkem funkčně a nepůsobí nadměrně rušivě, jako na minulé desce. Nabubřelé to asi je, ale poslouchat se to dá.

Shnoff 7/10