Dnes to bude trochu osobní. A dost možná to ani nebude recenze. Mám pocit, že mě tato kapela znásilnila a jsem přesvědčen o tom, že znásilněným nejsem jen já. Vyzývám všechny, kterým osud metalu není lhostejný – braňme se! Podejme žalobu! Nebo se rovnou pomstěme! Toto je pokus o vraždu našeho vztahu k tvrdé hudbě!

Musím se přiznat, že nejmladší metalcoreový dorost, který pro mě dodal žánru post-hardcore značně pejorativní podtón, sleduji mírně řečeno pohoršeně. Dost možná je to pohled stárnoucího člověka, který již nerozumí tomu, „co teď frčí“. Z mého pohledu nové trendy, které reprezentují kapely jako MEMPHIS MAY FIRE nebo I SEE STARS, naprosto zabíjejí odkaz, který post-hardcoreu vdechli jeho otcové z AT THE DRIVE IN nebo FUGAZI.

Mnohem dál za hranici v kategorii tvrdá hudba zašli pozéři z Atlanty, kteří si říkají ATTILA. Většinou podobné věci přejdu, protože mě prostě nezajímají, ale to, co dělají ATTILA, mě z nějakého důvodu neustále provokuje. Možná to je přesně účel, o který se tato omladina pokouší, a v případě, že se jedná o provokativní recenzi, to je skvěle dotažený podnikatelský záměr, protože jejich hudba a hlavně pak videoklipy mě vždy spolehlivě naserou (prosím naše korektory, aby nezmírňovali toto slovo). ATTILA mi leží v žaludku už téměř dva roky a recenzi na ně mám rozepsanou téměř stejnou dobu. Vždy si ale říkám, vždyť mi to vlastně nestojí za to psát o hudbě, která mě štve. Nicméně v tomto případě dělám výjimku. Potřebuji si ulevit a sdílet frustraci z jejich hudby.

ATTILA je posledním hřebíčkem do rakve deathcoreové vlny. Pokud ATTACK ATTACK! nasměrovali spoustu nových metalcoreových kapel svým příkladem na absolutní dno, tak ATTILA jsou přesně kilometr pod touto laťkou, jen o pár metrů dál v extrémnějších vodách. Jejich materiál je intenzivně zapáchající haldou nu-metalu a deathcore s absencí jakékoli hudební estetiky. Proti tomu prostě i noví EMMURE zní jako celkem vkusná intelektuální hudba do artovních kaváren. Hudební složku samozřejmě provází řádně malopérácké texty, které jsou kombinací pubescentní arogance, hlouposti a prázdného pozérství. Zvuk je sice plochý, ostatně jako u většiny těchto kapel, ale jinak bez chybičky. A to byl asi jediný záblesk pozitivity v tomto „hejtu“.

Číselně nehodnotím z toho důvodu, že mi Dalas nechce povolit záporné hodnoty.