Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Svoju jedenástu radovku vydali aarhuskí ILLDISPOSED 27. júna tohto roku u Massacre Records. „With The Lost Souls On Our Side“ je typickým albumom, aký prinajmenšom štúdiovo (ale už aj naživo) stabilne kvalitná banda s vlastným ksichtom vydáva po 23 rokoch existencie. Táto desaťskladbová nahrávka má všetko, čo si my fanúšikovia na ILLDISPOSED ceníme – typické husté, ťažké a šťavnaté riffy, razantné i valivé, drviace tempá, „trademarkový“ zvuk, svojskú, často dramatickú, vážnu melodiku, a samozrejme stále spoľahlivý „subwoofer“ frontmana Bo Summera. Ten sa aktuálne činí aj v deathmetalových AT THE GRAVE, debutujúcich v tomto roku rovnomenným albumom, a tam ide do ešte väčšieho extrému.
Je to naďalej nezameniteľný drsný, ale melodický deathmetalový buldozér, aktuálne zvukovo ťažký až kdesi do čias albumu „Submit“. A skladby sú solídne vystavané, úderné, presvedčivé, len sa do toho celého už ťažko dostávate. Ide totiž o to, že v podstate ste väčšinu toho, čo Dáni ponúkajú, v mierne odlišných verziách počuli už predtým. Po zľahka experimentálnom, klávesmi „vytunenom“ „There Is Light (But It’s Not For Me) z roku 2011 ILLDISPOSED už druhý album ctia návrat k vlastným koreňom. Nie je to zlé, album sa mi páči, ale moment prekvapenia sa skrátka nemá ako dostaviť. Jedinou novinkou je tu totiž bubeník Kim Langkjaer Jensen, nastúpivší minulého roku, a premiéru tu má aj od roku 2012 nový basák Kussen.
P.S. Som si viac – menej istý, že ILLDISPOSED nečítali tunajšiu moju recenziu na predošlý album, ale pohľad na dizajn ich trička „Sons Of Darkness – Illdisposed Denmark“ celkom pobaví.
7,5 / 10
Sense The Darkness (2012)
There Is Light (But It's Not For Me) (2012)
The Best Of Illdisposed (2011)
To Those Who Walk Behind Us (2009)
The Prestige (2008)
Burn Me Wicked (2006)
We Suck, Live Aarhus (DVD) (2005)
1-800 Vindication (2004)
Kokaiinum (2001)
Retro (2000)
There's Something Rotten In The State Of Denmark (1997)
Submit (1995)
Helvede (1995)
Return From Tomorrow (MCD) (1994)
Four Depressive Seasons (1993)
The Winter Of Our Discontempt (demo) (1992)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
