THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čo je Lunochod, to netreba vysvetľovať prinajmenšom nadšencom kozmonautiky, sú to už desiatky rokov, odkedy sa vybral skúmať prašné pláne bledej Luny. Možno nie až takým známym pojmom je zatiaľ teleso nazvané LUNOKHOD. Na cesty vyštartovalo omnoho neskôr, len pred asi troma rokmi, domovský prístav má však v Košiciach a putuje skôr po hudobných planinách.
Na debutovom eponymnom EP z minulého roku sa členovia skupiny prezentovali len pod pseudonymami, aura „tajomnosti“ však pochopiteľne vydržala ledva do prvého koncertu. Petra Malinovského (Luno 1, gitara a spev), Feriho Proksa (Luno 2, basgitara) a Kamila Sinicyna (Luno 3, bicie a sprievodný vokál) si znalci tunajšej rockovej scény pamätajú z grungeových SWEET SIXTEEN alebo progresívne rockovo-metalových NOSTRUM a ich aktuálnou spoločnou hudobnou tvárou je LUNOKHOD, s ktorým nedávno vydali už druhú nahrávku, 6-skladbové EP „Feed The Fire“.
Vydarený temne vesmírno-fantaskný obal ukrýva kolekciu veľmi sviežich, chytľavých i atmosférických skladieb na pomedzí alternatívneho hard coru, melodického punku a uvoľnenejších rockových rytmov. V skupine sa zišli kvalitní inštrumentalisti i skladatelia, pripravte sa teda na variabilný, tu riadne odsýpajúci, inde náladový, vzdušný materiál, oplývajúci energiou, bohatou melodikou i tajomnou zasnenosťou. Ak by som mal nahrávku s tou predošlou, tak by som povedal, že novinka je o čosi odľahčenejšia, vzdušnejšia, akosi tu nepočuť momenty, ktoré svojou valivosťou a drsnosťou miestami oživili napríklad aj spomienky na amerických noise-rockerov KILLDOZER. Je to tvrdé, energické, zároveň hravé, pestré a hlavne to má potenciál vydržať v prehrávači dlho.
Aktuálna nahrávka tohto talentovaného združenia je opäť naspievaná v angličtine a treba veriť, že po zatiaľ úspešne naštartovanom dobývaní domácich teritórií LUNOKHOD zaujme aj hudobné „podzemie“ v susedných krajinách. Hoci, úprimne povedané, o takúto hudbu by mohli prejaviť záujem napríklad aj mainstreamovejšie rockové rádiá, ktorým záleží na tom, čo svojim poslucháčom servírujú.
Je to tvrdé, energické, zároveň hravé, pestré a hlavne to má potenciál vydržať v prehrávači dlho.
7,5 / 10
Vydáno: 2014
Vydavatel: samovydanie
Stopáž: 25:32
Pravdupovediac, očakával som viac... teda, hlavne som očakával plnohodnotnú nahrávku. Faktom, že aj v tomto prípade ide "len" o EP moje sklamanie našťastie aj končí.
Hudobne sa kapela oproti minulému roku veľmi nezmenila, aj keď pripúšťam, že Martin Lukáč má pravdu s tým prevzdušnením muziky. Čo ma ale potešilo, je podstatne lepší zvukový háv, než tomu bolo na debute.
Kvalitná a zaujímavá muzika, ktorá nenudí a má čo povedať.
mali sme tu moznost odohrat s Lunokhod zopar koncertov a musim povedat, ze je to kvalitka aj nazivo. Vyborna kapela.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.