OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedna z nejmladších kapel, která nyní udává směr těch nejextrémnějších technických prasáren, je tu s novou deskou, se kterou se snaží vyvrátit veškeré drby, pocházející z dob minulého alba „Dingir“. Ty se týkaly hlavně spekulací, jak je to s reálnými hráčskými schopnostmi a čím vším si vypomohli, aby mohli nahrát tak po technické stránce nadstandardtní album.
Omladina z FALLUJAH, šílenci z PSYOPUS i profesoři typu BENEATH THE MASSACRE - to vše mě napadá téměř v jednom a tom samém okamžiku, když novinku poslouchám. Je zde velká dávka až dadaistické hravosti a nadhledu, ve které vedle sebe stojí zdánlivě nesouvisející motivy, ale vlastně právě tyto momenty překvapení a mladická ztřeštěnost mě u RINGS OF SATURN baví. Současně musím říci, že celá kolekce rozhodně není jen maniakálním spletencem, ve kterém se na sebe násilně roubují lámané riffy a prstolamné vyhrávky. „Lugal Ki En“ je zcela jistě hodně neposedným ušním průplachem, který neustále poskakuje ze strany na stranu, ale při tom všem si drží svoji formu a nepůsobí přeplácaně.
RINGS OF SATURN na světlo světa před pěti lety vyplavila deathcoreová vlna, ale mnoho charakterových vlastností na to v současnosti nepoukazuje. Snad jen několik ojedinělých ucouraných pasáží, ale ty vždy zakrátko překryje extrémní nálet, jenž v mnohém odkazuje k těm nejšílenějším mathcoreovým kouzelníkům, technických deathgrinderům, v případě mnohých sól i k modernímu pojetí progresivního death metalu. Ojediněle si kluci pohrávají nejen ve zvuku, ale i v motivech s různými nintendocoreovými elementy hranými přes kytaru, ale to už je jen koření, které tu a tam dobarvuje nahrávku jako celek.
Klidně bych mohl oželet některé typy samplu, jenž na „Lugal Ki En“ jsou a budí ve mně dojem, že tu jsou jen proto, aby tam byly. Také mě trochu mrzí troch zvuk, ve kterém často baskytaru supluje jen hodně rozostřené a nečitelné hučení v basových frekvencích. To jsou ale dvě jediné výraznější výtky. Novinka od RINGS OF SATURN je svěží mladou deskou, která dokonale odráží aktuální dění na nejextrémnější kytarové scéně a já pevně doufám, že náhrada za jejich zrušený koncert v únoru na sebe nenechá dlouho čekat.
Deathmetalové pidlikání z vesmíru.
7,5 / 10
Ian Bearer
- vokál
Lucas Mann
- kytara, basa, syntezátory
Joel Omans
- kytara
Aaron Kitcher
- bicí
1. Senseless Massacre
2. Desolate Paradise
3. Lalassu Xul
4. Infused
5. Fractal Intake
6. Natural Selection
7. Beckon
8. Godless Times
9. Unsympathetic Intellect
10. Eviscerate
11. The Heavens Have Fallen
12. No Pity for A Coward
Vydáno: 2014
Vydavatel: Unique Leader
Stopáž: 44:34
Produkce: Brette Ciamarra
Studio: Studio 344
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.