Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedna z nejmladších kapel, která nyní udává směr těch nejextrémnějších technických prasáren, je tu s novou deskou, se kterou se snaží vyvrátit veškeré drby, pocházející z dob minulého alba „Dingir“. Ty se týkaly hlavně spekulací, jak je to s reálnými hráčskými schopnostmi a čím vším si vypomohli, aby mohli nahrát tak po technické stránce nadstandardtní album.
Omladina z FALLUJAH, šílenci z PSYOPUS i profesoři typu BENEATH THE MASSACRE - to vše mě napadá téměř v jednom a tom samém okamžiku, když novinku poslouchám. Je zde velká dávka až dadaistické hravosti a nadhledu, ve které vedle sebe stojí zdánlivě nesouvisející motivy, ale vlastně právě tyto momenty překvapení a mladická ztřeštěnost mě u RINGS OF SATURN baví. Současně musím říci, že celá kolekce rozhodně není jen maniakálním spletencem, ve kterém se na sebe násilně roubují lámané riffy a prstolamné vyhrávky. „Lugal Ki En“ je zcela jistě hodně neposedným ušním průplachem, který neustále poskakuje ze strany na stranu, ale při tom všem si drží svoji formu a nepůsobí přeplácaně.
RINGS OF SATURN na světlo světa před pěti lety vyplavila deathcoreová vlna, ale mnoho charakterových vlastností na to v současnosti nepoukazuje. Snad jen několik ojedinělých ucouraných pasáží, ale ty vždy zakrátko překryje extrémní nálet, jenž v mnohém odkazuje k těm nejšílenějším mathcoreovým kouzelníkům, technických deathgrinderům, v případě mnohých sól i k modernímu pojetí progresivního death metalu. Ojediněle si kluci pohrávají nejen ve zvuku, ale i v motivech s různými nintendocoreovými elementy hranými přes kytaru, ale to už je jen koření, které tu a tam dobarvuje nahrávku jako celek.
Klidně bych mohl oželet některé typy samplu, jenž na „Lugal Ki En“ jsou a budí ve mně dojem, že tu jsou jen proto, aby tam byly. Také mě trochu mrzí troch zvuk, ve kterém často baskytaru supluje jen hodně rozostřené a nečitelné hučení v basových frekvencích. To jsou ale dvě jediné výraznější výtky. Novinka od RINGS OF SATURN je svěží mladou deskou, která dokonale odráží aktuální dění na nejextrémnější kytarové scéně a já pevně doufám, že náhrada za jejich zrušený koncert v únoru na sebe nenechá dlouho čekat.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!