Myslím, že jméno Devin Townsend nemusím v metalovém světě nijak představovat. Materiál, který složil pod hlavičkou CASUALTIES OF COOL, je však i v jeho dost barevné tvorbě něčím zcela netypickým. To je vlastně i důvod, proč tento materiál Devin nevydal jako další THE DEVIN TOWNSEND PROJECT. Sám o CASUALTIES OF COOL mluví jako o děsivějším Johnym Cashovi, ale dle mého je tato nahrávka mnohem otevřenější a pestřejší, než cokoliv, co Cash kdy složil.

Nejčastěji tu Devin pracuje s psychedelií a americkým country, to je sice pravda, ale u nich to zdaleka nakončí. Najdeme tu mnoho momentů, které mají blízko ke scénické hudbě, dokonce etnické muzice, či velmi zasněnému popu. Většinu vokálů zajišťuje francouzská pěnice Ché Aimee Dorval, která skladbám dodává osobitý šmrnc.

V CASUALTIES OF COOL se spájí dvě vlastnosti rukopisu Devina Townsend. Tou první je smysl pro náladu a atmosféru skladeb a tou druhou je hravost. Vedle ambientních ploch, kde hučí vítr, se noří až do noirových darkjazzových experimentů, z jejichž mlhavých cárů se vynořují jasnější kontury skladeb, ve kterých si Townssend hraje například s blues rockem. V jednu chvíli jste v zakouřeném jazzovém baru a v druhou necháte myšlenky plynout u spirituálně znějící flétny vysoko v horách. Nějakým zvláštním kouzlem to ale drží pohromadě.

Všemu vévodí rukopis, který vám povědomý bude. Devinův smysl pro kompozici a hudební drama tu je lehce rozpoznatelný, jen výrazně ubral nohu z plynu, vypnul metal, vyměnil nástroje a mnohem více si hraje s novými možnostmi, které mu tento přístup umožňuje. Rozhodně je z této hodinu a čtvrt dlouhé desky znát, že si své nově objevené polohy nesmírně užívá.