Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před deseti lety vydavatelství Frontiers rozhodlo, že dva populární metalové zpěváky sjednotí do jednoho projektu. Překvapivě tento záměr nejenom vyšel, ale dočkal se i několika pokračování. Letos duo ALLEN/LANDE vydává již čtvrté album, tentokrát pod názvem „The Great Divide“. Nejvýznamnější změna se udála na pozici kytaristy/skladatele. Magnus Karlsson, jehož dítě tento projekt v podstatě bylo, odešel po vydání třetí řadovky a vydavatel se jej rozhodl nahradit jménem mnohem slavnějším – Timo Tolkki.
Ten svoji uměleckou kariéru opustil v roce 2011. Ještě se mu však ani kytara pověšená na hřebíku nestihla pokrýt prachem a již byl zpátky. Loni přišel s projektem AVALON. Příliš velká sláva to ovšem nebyla a nepomohly ani slavné zpěvačky u mikrofonu. Letošní AVALON pak byl k uzoufání nudný a prázdný. Tolkki sice v poslední době trpí záchvaty hudebního workoholismu, ale coby skladatel má za sebou již lepší roky (nejméně o deset let nazpět). Jestli bylo angažování zrovna Tolkkiho pro skomírající ALLEN/LANDE projekt oním potřebným nakopnutím, se teprve uvidí.
Singlová skladba „Lady Of Winter“ začíná velmi pěknou předehrou na piano, která přejde v hutné riffy. Jenže tohle jsme už kdysi slyšeli... Máme tu „Edge Of Thorns“ jak vyšité, či spíš přešité, ale můžeme to brát i jako poctu SAVATAGE. Další kousky na albu už zní lépe, alespoň pan skladatel cituje sám sebe a ALLEN/LANDE 2014 zní jako odlehčení STRATOVARIUS. Velkým bonusem jsou samozřejmě oba hlavní protagonisté. Jejich zlatá hrdla zachrání nejedno prázdné místo a hlavně díky nim se album docela příjemně poslouchá. Album má i své světlé momenty, „Come Dream With Me“, „Down From The Mountain“ nebo „In The Hands Of Time“ zní jako skladby z Tolkkiho nejlepších let zpívané skutečnými profíky.
Nakonec tedy výměna na pozici hlavního skladatele nebyla krokem špatným směrem. Tolkki se na tomto projektu nakonec vrátil k tomu, co mu jde nejlépe – melodickým rock/power metalovým písním, nepříliš náročným a komplikovaným, a trochu tak smazal ostudu z posledního počinu AVALON. Očividně se nadýchnul čerstvého vzduchu a z rukávu vysypal víc jak půl tuctu pěkných melodií. „The Great Divide“ je povedené rockové album, které dá vyniknout oběma zpěvákům. Za poslech určitě stojí.
1. Come Dream With Me
2. Down From The Mountain
3. In The Hands Of Time
4. Solid Ground
5. Lady Of Winter
6. Dream About Tomorrow
7. Hymn To The Fallen
8. The Great Divide
9. Reaching For The Stars
10. Bittersweet
Diskografie
The Great Divide (2014) The Showdown (2010) The Revenge (2007) The Battle (2005)
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.