NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Náš verný čitateľ Rolo navštívil akciu, ktorej členovia redakcie nevenovali pozornosť. Z koncertu troch osobností svetovej hudobnej scény bol nadšený, a tak sa chcel podeliť aj s vami.
V predvečer osláv dvadsaťpäťročnice Nežnej revolúcie sa v martinskom podniku Barmuseum uskutočnil koncert zoskupenia KO-MA-RA, ktoré vytvorili Prešovčan David Kollar – gitara, elektronika; Pat Mastelotto (USA, King Crimson) – bicie; a Paolo Raineri (IT) – trúbka, trumpeta a rôzne efekty.
Na koncert som sa dostal v podstate náhodou a priznám sa, že veľa som od toho nečakal. O to väčšie bolo moje prekvapenie, z toho čo som videl a hlavne počul.
Chlapi zahrali improvizovaný set, pokojne možno hovoriť až o avantgardnom sete, zloženom z elektronickej a ambientnej hudby (aj ten PINK FLOYD tam bol), ktorý však dokázali vygradovať až do riadnych otáčok. Celé to na mňa pôsobil dojmom filmovej hudby – soundtracku, a možno s použitím vhodnej videoprojekcie by to bol ešte väčší zážitok (pevne veríme, že náš čitateľ nemal na mysli nejaký film z „červenej knižnice“, pozn. redakcie).
D. Kollar sa ukázal ako veľmi schopný inštrumentalista, Paolo Raineri svojou trúbkou (a sem-tam aj trumpetou) tomu dodával zaujímavý rozmer, a v momentoch, keď hrala prím, mi hudba pripomínala zoskupenia ako BOHREN & DER CLUB OF GORE, DALE COOPER QUARTET & THE DICTAPHONES a podobné avantgardné jazzové záležitosti, zastrešené hlavne pod značkou Denovali Records. Hlavnou osobnosťou však bol jednoznačne Pat Mastelotto, ktorého bubenícky výkon bol na virtuóznej úrovni. Pri veľmi dobrom ozvučení koncertu to bola radosť počúvať.
Pat sa ukázal ako charizmatický človek a navyše sympaťák, ktorý nás bavil aj vtipnými komentármi (napr. tým, že nechápe prečo muzikanti odchádzajú z pódia a nechávajú sa vytlieskavať na prídavok, že to je asi najväčšie muzikantské klišé). Neskôr po koncerte vo veľmi dobrej uvoľnenej nálade, pri popíjaní bošáckej slivovice, neváhal s návštevníkmi koncertu podebatovať, aj sa s nimi vyfotiť. Nakoniec spolu so svojimi spoluhráčmi, štamgastmi a personálom potiahol až do záverečnej a „zavrel bar.“
Na koncerte by som však predsa len našiel jednu chybičku, predsa len bol príliš krátky a dokázal by som počúvať pokojne aj ďalšie dve hodiny.
Autor: Roland Valko (rolo)
Fotografie: Barmuseum
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.