OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pri kapelách z „mimokresťanského“ prostredia si väčšinou pri protikresťanských témach poviem čosi ako „hooodne lacní hrdinovia ste“, zvlášť ak sa takto nadrapujú nejakí „bojovníci“ z polmesačných ríš, ktorí si na „domácu tradíciu“ radšej hudbu neotvoria. Ale povedzme že pri kapele z Japonska sa to ako-tak dá brať, svojho času tam kresťanstvo fakt nemuseli a jeho vyznávačom robili rôzne mrzké veci. Tie ale robili aj iným „delikventom“, tam na tom východe človek nemal cenu a niekedy ho neistilo ani to, že držal hubu a krok.
Prečo tento úvod – tokijskí VEIYADRA túto tému majú popri ďalších takých ako démoni, peklo, apokalypsa, deštrukcia a záhuba, proste sa v roku 2011 dala dokopy štvorica mládencov s veľmi radostným pohľadom na svet a začala hrať brutal death metal. Vokalista Akihiro Muto vám môže byť známy zo slamujúcich MYOCARDIAL INFARCTION a jeho parťákmi tu sú Reichi Tanaka (basagitara), Koyu Okayasu (bicie) a Go Shimada (gitary, ex-samurajovia GOTSU TOTSU KOTSU).
V júli 2012 vydali šesťskladbovú EP a dva roky nato na deň presne im u domácich Bloodcurling Enterprise vyšiel debutový album „Gehenna“. 12 skladieb za takmer 50 minút je nálož, akú niekto naraz nemusí zvládnuť, odporúčam však tomu dať šancu, pokiaľ je BDM chlebom vaším každodenným. VEIYADRA sa totiž podarilo urobiť zaujímavú vec – ak máte radi slam, budete si čvachtať, a ak ho zas až tak nemusíte, tiež si chrochtnete od spokojnosti. „Devourmentálneho“ džn-džn-džn je tu do vôle, ale sú v ňom celkom chytľavé gitary, a na druhej strane je toto gniavenie a dupanie vyvážené pomerne prepracovaným rýchlym zverstvom, inšpirovaným DISGORGE.
Tento mix sa Japoncom vydaril, je tam nejeden chytľavý a zaujímavý moment a k tomu aj dosť ponurej atmosféry, ktorú podporujú aj nejaké tie úryvky zlovestnej filmovej hudby. Vokálne takisto vydarená surovosť, nejaké tie kanály, vrátane starej dobrej brúsky a drvičky šutrov, nejeden „ypsilonový“ ryk, prasací iba miestami, občas mrazivo „barnesovský“, dobrá práca. Zvuk ma baví, miestami trochu rozhodený, ale chválim „neumelosť“ bicích. Nie že by to celkovo bola nová dimenzia BDM žánru, ale je to fajn.
Dobre urobený mix slamu a poriadneho BDM hrania z Japonska.
7,5 / 10
Gehenna (2014)
1st EP (2012)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Bloodcurdling Enterprise
Stopáž: 49:33
Na BDM moc dlhe, vela albumov ma uz nedokaze udrzat v pozornosti ked maju cez 40 minut. Naj. skladba: Bones Of Misery
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.