První listopadové dny navštívila americká heavy metalová legenda Manowar naši zemi a začala zde svou druhou část turné Warriors Of The World. První koncert se konal ve Zlíně (1. listopadu) a již dlouho dopředu se hovořilo o velkolepé, několikahodinové show. O tom, jak to s tou show bylo doopravdy, se dočtete v této reportáži.

Poté co u nás letos v létě skupina měla dva takřka vyprodané koncerty a asi se i k jejich slechům donesla jistá nespokojenost z řad fanoušků ohledně délky jejich koncertů (které nepřesáhly hodinu), rozhodli se právě zde začít další jejich turné (resp. podzimní část). Koncert se konal ve Zlínské sportovní hale Novesta, kde se podobné akce povětšinou pořádají. A i tentokrát se hala zcela naplnila fanoušky „toho pravého“ heavy metalu. Po organizační stránce zde alespoň z mé strany není žádná výtka. Ostatně na přípravu pódia i ozvučení měli pořadatelé dost času (začalo se několik dní před koncertem) a vpouštění do haly proběhlo takřka ideálně (průser z Plzně není třeba připomínat).

Začalo se na minutu přesně. Roli předskokana zde sehrála americká parta Bludgeon, propagující jejich debutové album „Crucify The Priest“. Jejich hudba je tak trochu směs trashe, speedu a deathu. Rychlá a úderná. Přesto mi těch pár písní, které hráli, splývaly a moc nápaditosti jsem v Bludgeon nenašel, ale nechci je odsoudit jen dle prvního poslechu. Ostatně značná část okolních fanoušků si je pochvalovala. Během svého vystoupení několikrát zdůraznili, že po nich přijdou Manowar. Přišlo mi to trochu zvláštní, ale není se čemu divit, když jim Joey dělá producenta. Hráli pouhých pětadvacet minut a poté následovala nezbytná technická přestávka, při které nám byl odhalen zbytek pódia. Mohutná zvuková aparatura byla zepředu kryta silnými kovovými trubkami, připomínající ochranou mříž před blatníky offroadů, na které byla upevněna různá světýlka. Celkově světelná show pak během koncertu působila dost působivě a zdaleka se nadala srovnat se skromným osvětlením v Plzni. Všemu pochopitelně vévodila mohutná bicí souprava Scotta Columbuse.

Mezi fanoušky vládla dost příjemná atmosféra, zbytečná tlačenice se nekonala, žádné vlny, při kterých padá půlka „kotle“ na zem. Všichni se těšili na slibovanou dlouhou heavy metalovou show. Přesně v osm hodin na pódium přišel sám Joey de Mayo a za ruku vedl jakousi mladou dámu. Dost příšernou češtinou pozdravil své fanoušky a onu slečnu uvedl jako Jitku, jeho překladatelku pro dnešní večer. Během jeho proslovu (tentokrát již tlumočeného) jsme se dověděli, jak moc mu Čechy, naše pivo a naše děvčata přirostla k srdci. A jak nám slíbil v létě, vrátili se a ať se připravíme na „true heavy metal“ speciální večer plný překvapení. Poté na pódium povolal sponzora celého večera (jakýsi doktor Alexandr Zach (snad to nekomolím)). Tomu říkám studená sprcha - heavy metalová legenda, samozvaní králové metalu uvádějí svou show osobním poděkováním sponzorovi!!! Na závěr jeho proslovu jsme se dověděli asi to hlavní. Bude se tu dnes večer natáčet klip pro jejich nový singl „I Believe“. Juch, čeští fandové obletí televize po celém světě. Po pár minutách skupina naběhla na pódium a začala hrát svou novou píseň. Vše vypadalo vskutku impozantně, zvláště již zmíněné osvětlení dodávalo patřičnou atmosféru pro skladbu, která se nesla v pomalejším rytmu, ale jinak přesně zapadala do jejich tvorby poslední doby. Epický nádech, chytlavý refrén a chvástavé texty o lidu metalovém. Perfektní začátek. Nicméně po skončení této skladby přišel opět Joey s Jitkou a oznámili, že se vše bude opakovat a zvláště v refrénu máme zpívat s Erikem a dát toho co nejvíce energie. A tak se jelo „I Believe“ po druhé. Poté opět přišli Joye&Jitka, a že tentokrát se budou natáčet hlavně fandové. Inu, „I Believe“ potřetí. Hlavně ať správně fandíme. To už mi trochu přestávala hlava brát. Takže Manowar si nejsou jisti, zda je jejich fandové dostatečně obdivují, je třeba jim to zdůraznit. Až v televizi poběží jejich nový klip, všichni musí vidět, kdo je tu králem. Vždycky byli pozéři, ale takováto hra s image už začíná být nechutná. Nad hlavami nám jezdila kamera na dlouhém rameni a natáčela a natáčela. Abych to zkrátil, „I Believe“ jsme slyšeli ten večer celkem pětkrát. Asi si dovedete představit, jak jsme z toho byli otráveni. Manowar asi těžko ve své domovině prodají plnou halu, a tak museli natáčet zde a ještě nám nakecávat, jak nás mají rádi (nebo naše peníze?). Svou image „králů metalu“ musí mít přeci vypiplanou do posledního záběru. Ve své nafoukanosti už asi nevidí dál než na špičku vlastního nosu. Uf. Dobrá, tedy opět přišel na pódium Joey s Jitkou a oznámil nám, že za naší masivní podporu má pro nás překvapení, Strip Show! Na pódium tentokrát naběhlo pět děvčat (které mimochodem před začátkem vměstnala ochranka do prvních řad, aby to pak vypadalo, jako že se holky vynořily z davu). Na krásná česká děvčata však zapomeňte, tipoval bych, že tyhle holky si Joey a spol dovezli z nějakého laciné amerického nevěstince. Začala hrát hudba z reproduktorů a holky se začaly vlnit. Ale jaká hudba! Všichni očekávali, že se holky budou svlékat během vystoupení Manowar, ale tady hrála taneční hudba! Nebyl jsem si v tu chvíli jist, jestli jsem na diskotéce ve Zlatém stromu a koukám na barové tanečnice, nebo na heavy metalovém koncertě. Studená sprcha číslo dvě. Po chvíli přišel na pódium jakýsi típek v bílém tričku (česky mluvící) a začal vyzývat další holky z publika, aby se k těm na pódiu přidaly, po pár minutách se tam opravdu pár dobrovolnic protlačilo. Také nám pravil, že čím víc budeme aplaudovat a na holky křičet, tím víc se budou svlékat. Jistě si dokážete představit, jak chladná byla reakce na heavy metal natěšeného publika. Stručně řečeno, holky se nesvlékly vůbec. Onen chlapík v bílém tričku nám poté konečně oznámil, že to na co jsme sem vlastně přišli už přijde na řadu a ať ještě pár minut posečkáme. Tolik tedy první část zlínského koncertu, která trvala asi hodinu a čtvrt a ve které jsme byli svědky úpadku kdysi vynikající kapely. Holt pro image a prachy všechno.

Dvacet minut po deváté se konečně hala zahalila temnotou a Manowar, tak jak je známe, nastoupili. Začali tradičně skladbou Manowar. Všem spadl obrovský kámen ze srdce, heavy metalový koncert se skutečně bude konat. Zvuk byl vynikající a skupina podávala opravdu vynikající výkon. V publiku to vřelo, konečně až teď začal skvělý koncert. Hned po tomto klasickém otvíráku svých koncertů hráli Brothers of Metal, kultovní záležitost Kill With Power a k mému velkému potěšení i Spirit Horse of The Cherokee. Nesmělo chybět Joeyho baskytarové sólo. Během celého koncertu pokračovalo natáčení a jak jsme se dověděli, materiál nahraný tento večer poslouží pro jejich další DVD, „Hell On Earth pt. IV“ (všichni si zajisté koupí, tak jako i předcházející části :-)) ). Skladba Warriors Of The World se zde, stejně jako v létě v Plzni, dočkala masivní podpory ze strany publika. Refrén, jehož slova netřeba zmiňovat ve skladbě Kings Of Metal, si zazpívala snad celá hala. Do tracklistu zařadili i Call To Arms z nového alba a klasiku Army Of Immortals. Joey předvedl další sólo, tentokrát to mělo nejvíce ze Sting of The Bumblebee. The Gods Made Heavy Metal opět rozohnil již poněkud unavený kotel, který se rozskákal naplno při klasice nejklasičtější, Hail And Kill. Při světle modrých paprsků si Karl vzal akustickou kytaru a i s Joeym usedli na stoličky a zahráli nám krásnou skladbu Master Of The Wind, kterou následovala další balada Courage. Během kratší pauzy bylo slyšet burácení motorů a již jsme se připravovali na další nářez, ale tentokrát nás čekalo překvapení. Na pódium přijel Karl na motocyklu Harley-Davidson, po něm Scott, Eric a nakonec Joey s Jitkou. Srovnali si stroje na pódiu a při vůni výfukových plynů spustili smršť svých rychlých skladeb, které bez pauzy přecházela jedna v druhou, jmenovitě Outlaw, Power a House Of Death. Celou show zakončili svou další klasikou, Blackwind, Fire and Steel. Na samém závěru Joey opět rozerval své struny a pak jsme jsme již jen poslouchali The Crown And Ring hrající nám při odchodu z reproduktorů.

Celý jejich „skutečný“ koncert trval víc jak hodinu a půl a alespoň zčásti nás tak udobřil po necelé hodince z léta. Na tvářích publika byla znát značná vyčerpanost, bohužel se to neobešlo bez pár lidí v bezvědomí, kteří byli během koncertu nad hlavami vynášeni z davu. Show v podání Manowar trvala více jak tři hodiny, ale velkou část zabralo ono trapné opakování natáčení. Dle reakcí okolních lidí usuzuji, že si to Manowar rozházeli u značné části svých fanoušků (vlastně letos už podruhé). Nebýt toho, mohl to být perfektní heavy metalový koncert.