Netuším přesně, nakolik je Dani Filth vytížen v mateřských CRADLE OF FILTH či jak mocný pociťuje autorský přetlak, každopádně zpráva o jeho naskočení do lokální ipswichské kapely DEVILMENT mě před nedávnem celkem zaskočila. Měl jsem zkrátka za to, že špindírská kolébka je jeho jediným plným úvazkem, pro nějž mu už nezbývá čas na nic jiného. Zdání ovšem, jak vidno, klame, a Dani Filth jde přes jeho mrtvolu metalovému štěstí naproti.

Štěstí proto, že debutní album „The Great And Secret Show“ je albem snesoucím přísná posuzovatelská měřítka, plným hutného, černého heavy metalu s citem pro melodii a dramatično, jenž se na současné scéně rozhodně neztratí. Svou stavbou sice víc než cokoliv jiného připomíná právě CRADLE OF FILTH, a to dokonce i když si odmyslíte Daniho nezaměnitelný vokál, ale to je paradoxně nejspíš přesně to, co mu pomáhá stát tak zeširoka a pevně na vlastních nohou.

Když si totiž představíte třeba takové album „Thornography“ (spíše „heavy“, ale jinak velmi dobrý zásek v diskografii citované suffolkské veličiny), naleznete zde mnoho styčných bodů s prvotinou DEVILMENT. A to samozřejmě nejen těch hudebních, kroužících kolem pevně uchopené heavymetalové kytary, bohatých aranží a jemných provokací směrem k tvrdším hudebním žánrům, ale také těch koncepčních, do nebe vyvolávajících zaslíbenost v temnotě a gotické lascivnosti.

V jistém smyslu to nejspíš tahle kapela, která vznikla v Daniho anglickém sousedství teprve ke konci roku 2011, měla ve vínku, hrát a působit právě popsaným způsobem. A angažování slavného pěvce už tohle příznačné směřování jen dokonalo. Ale jak jsem říkal už v úvodu, tohle rozhodně není zbytečný podnik, a pro fanoušky Daniho vokálu a vůbec „temného“ metalu dokonce, jak metalový klasik praví, přímo povinnost.

Na ploše více než hodiny hracího času totiž přináší všechno, co správné strašidelné heavymetalové představení potřebuje. Hrůzyplný zpěv od nejrůznějších jeků, skřeků až po téměř standardní murmur, přehršli dokreslujících kláves a zvukových efektů, ale zároveň také pěkně promazané klasické kytarové riffy a řádně nadupané rytmy. Nejsilnější kousky se nacházejí hned zkraje alba („Summer Arteries“, klipovka s nesmírně poetickým názvem „Even Your Blood Group Rejects Me“, „Girl From Mystery Island“ nebo „Mother Kali“), nicméně ani dál po proudu jeho hracího času rozhodně nezbývá nijak moc místa pro sklouzávání do metalové mizérie. Tenhle dojem navíc skutečně pikantně dochutí velmi svojská coververze letitého hitu MIDNIGHT OIL „Beds Are Burning“ téměř na samý závěr.

Nebude to tedy rozhodně nic pro drsné novodobé metalové dřevorubce, ale takový metalový romantik, luštící booklety při skomíravém světle svíčky, ten si zde, na mou věru, přijde na své. Luciferovu hlavu na to!