THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
DAGOR DAGORATH poznáte z Tolkiena ako Bitku všetkých bitiek a niektorým by mohla byť známa aj táto izraelská skupina. Existuje od roku 2003, sídli v mieste zvanom Afula a prvý dlhohrajúci album vydala pred piatimi rokmi u ruských More Hate Productions. Tohtoročná dvojka s názvom „Dissident“ vyšla v polovici júla u macedónskych Darzamadicus Records a koncom septembra ešte aj u Fono Ltd.
Novinka prináša desať skladieb za necelú trištvrte hodinu. Podľa obalu by ste to možno netipovali, typicky metalový fakt nie je, ale DAGOR DAGORATH hrajú vydarený black/death metal s kopou klávesových orchestrácií a dramatickou atmosférou. Nahrávka má sýty, mohutný, skôr ťažký, hlbší zvuk, z ktorého mierne vyčnievajú úderne nasamplované bicie. Treba si na ne trochu zvyknúť, na druhej strane znejú lepšie, než veľká časť súčasnej, počítačom prežutej produkcie živých bubeníkov.
Vďaka tomuto a viacerým klávesovým partom majú DAGOR DAGORATH v niektorých momentoch výrazný elektronický nádych, ktorý zaujímavo kontrastuje s klasickou, tu a tam pompéznou black/deathmetalovou hudobnou podstatou. Skladby sa dosť často držia skôr v miernejších tempách, hoci ani frenetickejšie pasáže neprídu skrátka, a je tu do vôle výrazných melódií. Klávesová zložka rozhodne neslúži len ako podmaz, naopak, bohatstvom registrov je jednou z hlavných malieb na palete atmosféry, a používa aj také odtiene ako kedysi rakúski GOLDEN DAWN, čo je určite plus.
Na odľahčenie či prevzdušnenie do hry vstupujú aj akustické a poloakustické vyhrávky, vokalisti sa okrem hlbších i vyšších, zúrivejších revaných polôh občas pustia aj do melodického spevu alebo dôraznej deklamácie, a zvlášť starším ročníkom neujde, že popri angličtine sa tu na mnohých miestach k slovu dostáva aj ruština. A to nielen kvôli pôvodu prinajmenšom niektorých členov, ale tiež preto, že súčasťou textového konceptu tohto albumu je príbeh disidenta v časoch Sovietskeho zväzu
Vydarený, profesionálne urobený black/death metal z Blízkeho východu so zaujímavým textovým konceptom.
8 / 10
Dissident (2014)
Yetzer Ha'Ra (2009)
Olokun (2008)
Times of Distress (split) (2007)
Times Of Distress (demo) (2005)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Darzamadicus Records
Stopáž: 43:21
Tie klavesy niekedy zneju ako z 90-tych rokov, ale celkovo dobry pocit z tohto albumu. Naj. skladba: Panopticon
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.