OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražská šestihlavá saň vychrlila do světa další nahrávku, kterou se zařadila do první řady prořídlé domácí deathcoreové ligy. Ačkoliv spolubojovníků z dob největší slávy žánru moc nezůstalo, SUFFOCATE WITH YOUR FAME si oproti minulosti stále zvyšují kvalitativní laťku. „ITEM(S)“ je jednoznačně to nejlepší, co se kapele za ta léta existence podařilo nahrát. Ačkoliv je nahrávka po řemeslné stránce výtečně zvládnutá, stále se na ní klukům nepodařilo najít recept na to, jak udělat deathcoreovou skladbu se silnými momenty. Nečekejte proto žádné hymny, jež vás posadí na zadek, ale spíše jen poctivě odvedenou dělnickou práci od kapely, která ví, co dělá.
Vymizela bezduchá těžkotonážnost, která dříve v kapele fungovala jako koule na noze odsouzeného, a přibylo prvků, které celek osvěžují. Hlavní válce současného stroje jsou samozřejmě krmeny breakdowny, ale ty už rozhodně netvoří jediné palivo, na které SUFFOCATE WITH YOUR FAME jezdí. Konečně se podařilo rozumným způsobem pracovat i s potenciálem tří kytar tak, aby si vzájemně nelezly do zelí, i když situace, kdy dvě kytary zbytečně unisono zahušťují prostor, tu jsou také a nutno dodat, že málo jich není. Skvěle se prosazuje vokál, který je i přes hrubší posazení velmi dobře srozumitelný. Celé kolekci velmi pomáhá krátká stopáž i zvuk, pod kterým je podepsaný Tomáš Raclavský. Sečteno a podtrženo: v rámci svého sub-žánru (podobně jako u nedávných SKYWALKER) zřejmě to nejlepší, co na domácí scéně v roce 2014 vzniklo.
6,5 / 10
ITEM(S) (2014)
Dimension Change (2013)
Souhlas s recenzí - to nej co se v ČR roku 2014 v žánru urodilo.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.