Kamil Adamík (HOLOTROPIC)

Mne už tradične najväčšiu hudobnú radosť prinášajú nové albumy, ktoré ma niečím prekvapia, alebo obsahujú niečo do určitej miery nepočuté, resp. svojsky skombinované. Tento rok sa to podarilo mnohokrát a vo všetkých možných oblastiach, aj keď asi troška menej v tom najtvrdšom metale, ktorý patrí k môjmu “hlavnému zameraniu”.

Roku 2014 u mňa vládli THE CONTORTIONIST so svojím monolitom “Language”, CYNIC so svojou fusion halucináciou “Kindly Bend to Free Us”, zasnívaný indie rock od BOYFRNDZ, divná zmes post rocku, sludge a avantgardy od trúb po nepríjemné spevy na “Crashing Diseases & Incurable Airplanes” od USA OUT OF VIETNAM, dokonalá melanchólia od BLUENECK, obrovské prekvapenie z Bulharska v podobe tooloidnosti okorenenej gajdami a píšťalami na “Envision” od SMALLMAN, chorobná výprava do nočného Londýna od VOICES, potomkov Akerocke, ukážka, že aj so škatuľkou zahŕňajúcou slovo metalcore sa dá stále niečo robit na “Supra” od DIORAMIC, potešiteľná situácia v alternatívnom rocku všeobecne - na novinke RISHLOO, či prvom EP novej kapely Paula D’Amoura LESSER KEY, alebo pre Sumerian Reocrds netypickej akvizícii CIRCA SURVIVE, no najmä na návrate bratov Gowerovcov (Cog) v ich novej kapele THE OCCUPANTS. Temnotu a nepokoj najlepšie reprezentujú albumy od NERO DI MARTE a TRIPTYKON, orientálny groove zas GIFT OF MADNESS, odviazanú zábavu zase DESTRAGE, TREPALIUM a HE IS LEGEND, technickú modernu MONUMENTS a ANIMALS AS LEADERS, no a z toho menej úspešného najextrémnejšieho to u mňa mali tento rok určite najlepšie JOB FOR A COWBOY, BENIGHTED.

Tradične ma tešia slovenské záseky, ktoré ukazujú, že tu máme čo počúvať. Tento rok to ukázali napr. (SIC), alebo projekt Johnyho Stefečeka POETRY IN TELEGRAMS. Najväčšiu radosť mi ale spravili a mojou v súčasnosti najobľúbenejšou slovenskou kapelou sa stali nitrianski FRESH OUT OF THE BUS. Neviem sa dočkať plného albumu. Originalita, zaujímavosť, ľahkosť a cit, ktoré v ich hudbe sú ma zakaždým dostanú.

Moj koncertný rok patril najmä pokračovaniu naháňania KARNIVOOL vždy keď sú na okolí a zakaždým prepadnem ich kúzlu stále viac a viac. Rovnako viacnásobne som si vychutnal spomenutých FOOTB, ktorí naživo ešte pridávajú na presvedčení, že nám tu rastie kapela sveotvého formátu. Špecialitkou bola určite návšteva zámku v Buchloviciach, kde to nádherne rozbalili THE CRIMSON PROJEKCT, čo bolo aspoň čiastočne splnenie sna, keďže moju obľúbenú zostavu King Crimson asi už nebudem mať ako vidieť. Majitelia albumu roka vo svojej nedávnej zastávke vo Viedni takisto nesklamali ani trošička, Michael Lessard sa ukázal ako ukážkový frontman z kategórie “čo som to videl?”. V rámci môjho hudobného sveta ale nemôzem opomenúť úspešne zakončenie prác na debutovom albume HOLOTROPIC a jeho vydanie naledované zatiaľ samými pozitívnymi reakciami, ktorým asi kraľuje zaradenie medzi 50 najlepších albumov roka podľa Prog Metal Zone, taktiež naše prvé koncerty za hranicami, najmä ten v Poľsku na show spojenej s legendárnym Asymmetry festivalom. Hudby je kopec, slovenské kapely makajú a Gothoom zvládol hon na čarodejnice. Všetko je ako má byť!

P.S. okrem albumov a koncertov roka mám výnimočne aj fotku/správu roka.

Honza „Vegy“ Táborský (WILD TIDES, BIRDS & WOLVES, BLACK LION, Rockcast)

Tyjo, letos toho bylo tolik, že se vykašlu na to, bejt nějakej sofitikovaně důležitej, a dám to čistě od srdíčka žejo. Sleduju toho fakt hodně, takže vycházim fakt jen z toho, co bavilo čistě mě samotnýho.

Z českejch desek je to samej folk, určitě EMOZPĚV a jejich deska nahraná v kuchyni, líbí se mi čeština a ta surová, přitom příjemná, ale upřímná atmosféra. LUKÁŠ LANDA – „This Is“, oproti EMOZPĚVU má Lukáš naopak cit pro to, přenést atmosféru pečlivě a citlivě na sebe naaranžovanou a to se mi líbí, pak KIESLOWSKI a jejich Mezi Lopatky.
A kdybych měl jít mimo folkový vody tak eponymní EP od MANON MEURT.

Co se týká zbytku světa tak BOMBAY BICYCLE CLUB – „So Long, See You Tomorrow“ je pro mě deska která mě minulý rok nadchla úplně nejvíc. Její inspirace je postavená na cestování frontmana po Indii, Turecku a Japonsku. Ale to je prostě kurva tak originální a dobrý, že z toho seru kari v kostkách.

GERARD WAY – „Hesitant Alien“, když to na konci září vyšlo, říkal jsem si, že to je další otravná MY CHEMICAL ROMANCE píčovina, kdy se mu jen povedlo vykrást vizuál od Davida Bowieho a nahrát špinavou desku. A když jsem se k tomu teď vrátil, abych si ověřil, že jsem to jen povrchně neodsoudil, tak jsem usoudil, že jsem to odsoudil.

Pak určitě eponym LOWER THAN ATLANTIS a EVERY TIME I DIE – „From Parts Unknown“.
Koncertů bylo fakt spousty, největší zážitek sem měl určitě z AGAINST ME! v Lucerně, Hawthorne HEIGHTS V CHAPEU, kdy hráli k výročí THE SILENCE BLACK AND WHITE celou tuhle desku pro 30 lidí.

Po 14ti letech sem se dočkal BLINK182, kam jsem šel jen z nutnosti a nakonec odcházel nadšenej.
Nebo DEAP VALLEY a BLUE EFFEKT s NOVOU SYNTÉZOU, na tom jiank čim dál otřesnějšim festivalu Rock 4 People.

Kamil Ezeš (LOS HOMOSEXUELS, ex-FULLMOOON)

Nejvíc času jsem letos strávil s novými deskami HOLY SONS, EARTH, YOUNG WIDOWS, PONTIAK, SHELLAC, WOVENHAND, MASTER´S HAMMER, OTK, NOD NOD A KALLE, opomenout bych ale neměl ani starší kousky od PILLARS AND TONGUES, LILACS & CHAMPAGNE a DOOMTREE, které nemůžu nezmínit především proto, že jsem je v různých přehrávačích a formátech točil prakticky pořád. Výjimečné hudby se pořád objevuje tolik, že z toho mívám srdce v krku. a

Koncertní rok 2014 byl pro mě taky výživný - jak aktivně, tak návštěvnicky. S LES HOMOSEXUELS jsme odehráli koncerty s mým osobním brněnským hrdinou Tomášem Vtípilem a náš zatím nejlepší koncert v ostravské Hlubině v rámci Chee Chaak Festu, což byla sama o sobě jedna z nejvypečenějších akcí, které jsem se zúčastnil. Nekompromisní lajnap ve fantastickém prostoru v područí ostravských zélotů z okruhu Planu B. Smekám, smrkám. Do oblasti Dolních Vítkovic jsme se měsíc nato vrátili na pozvání Michala Pařízka, potažmo Full Moon Stage a Colours of Ostrava. První velký open air a nic pro nás, hurá zpátky do děr, zkušenost ale k nezaplacení. Do téže kategorie počítám i praxi z proběhlého ročníku slovenské Pohody - necelé dva týdny před začátkem festivalu jsem se nějakou haluzí přichomýtl k brněnskému týmu, který měl na trenčínském letišti odpracovat směny na bráně, kterou vjížděli účinkující, technika a stánky prodávajících, celý čas jsem ale především mohl velmi detailně pozorovat pozadí festivalu a potvrdit si, že ač mě z principu podobně velké, komerční "svátky hudby" vlastně vůbec nelákají, lidi z Pohody jsou na svém místě a fakt... v pohodě.

Mimo LES HOMOSEXUELS jsem začal taky pravidelně vystupovat s TOMÁŠ PALUCHA a od únorového křtu jejich desky Špinavá hra, na níž jsme hostovali, po tzv. #silnýléto, kdy jsme s klukama odehráli slušnou řádku koncertů (stihli jsme doprovod k němé Salome na Letní filmové škole, koncert v kavárničce, klubu, Psych Tent na Fluffu v šesti hráčích, Colours of Ostrava i pražskou Náplavku), to pro mě byly nezapomenutelné zážitky, na něž letos, doufám, zvládneme navázat. Koncertní léto pak skončilo v Jablunkově na Silver Rocket Summer Slezsko, kde jsem točil pivo. Z dalších koncertů si zmínku zaslouží rozhodně Slim Cessna´s Auto Club, kterým obětuju duši, a většina akcí, které proběhly v již nefunkčním brněnském Boru - namátkou PILLARS AND TONGUES, HER NAME IS CALLA, PONTIAK, VALINA a velké finále v podobě dvoudenní BOROMETY, již jsme uspořádali v halách fabriky ve Vlněně. Velký rok?