Když se rozhádají staří přátelé, nikdy z toho nekouká nic dobrého. Tak jako v případě klasiků švédské deathmetalové scény ENTOMBED, kteří se ještě na podzim předloňského roku mohli těšit z čerstvého podpisu smlouvy s Century Media a finálního nakročení k vydání nového alba „Back To The Front“. Ze dne na den však na povrch vypluly zprávy o jejich rozkolu, který byl vyřešen odchodem zakládajícího člena Alexe Hellida a vypuknutím následujících (a chce se říct i „tradičních“) sporů o vlastnická práva ke jménu ENTOMBED, což všechno vydání alba posunulo na druhou kolej.

Následoval smrtící vír právních kliček, v němž zbytek kapely přijal za svůj původní název obohacený o přívlastek „A.D.“, aby mohl v klidu pokračovat dál tam, kde skončil, a sice u již jednou vzpomínaného nového alba. To se nakonec na pultech obchodů objevilo v srpnu loňského roku, aby především ukázalo, že je rozhodně lepší umělecky tvořit, než se umělecky hádat o to, kdo je větší umělec.

Již tedy bez svého kmenového kytaristy na „Back To The Front“ Lars Göran Petrov a spol. předvádějí, proč že si ENTOMBED (A.D.) už dávno vysloužili nálepku hrajících deathmetalových legend. Kov smrti ze staré školy se totiž pod dotykem jejich pohřebnického náčiní stále mění na drásavý, chladný kus ocele, schopný s rozvahou, klidem a zadumáním sobě vlastním rozdávat zatraceně silné rány. Petrovův chorobný vokál, mrazivě podladěné kytary a žádné závratné tempo, to je věru nabouchaný arzenál. A když se s ním poštěstí napsat a zahrát takové kusy jako „Kill To Live“, „Bedlam Attack“, „Bait And Bleed“ nebo „Eternal Woe“ s jejich neopakovatelnou, přísně severskou atmosférou, je skutečně posluchačskou radostí strávit s „Back To The Front“ opakovaně nějaký ten čas.