Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
INDIAN jsem zaregistroval někdy před třemi lety, kdy vydali pod Relapsem minulé album „Guiltless“. Tenkrát mě přišli k duhu, protože jsem pátral po nějakém špinavějším a surovějším dvojčetem NEUROSIS, a to jsem také dostal. Banda ostřílených pardálů z Chicaga se nezdržuje tím, že by se utápěla v post-rockovém budování atmosféry, od prvního hrábnutí do strun je jasné, že tady jede nekompromisní těžký kovový buchar od začátku až do konce. Albu „From All Purity“ dominuje přebustrovaný burácivý zvuk, intenzivní řvaní koketující s blackmetalovým skřehotem a pomalé, těžkopádné až dronové riffy, které jsou stejně neústupné jako neprostupné.
Zásadní jizvy, které dodávají INDIAN na osobitosti, tvoří noisové skřípění a do krajnosti vyhnané bustry, jež hrubým způsobem zasahují do skladeb. Základní schéma většiny skladeb je pak celkem jednoduché. Do jednoduchých rytmů, které by ve své rychlosti našly uplatnění i ve funeral-doommetalových umíráčcích, přiznává každý kopák nekriticky přebustřená rytmická kytara a nad tím se buduje vše ostatní. Díky hypnotickým rytmům a dokonale syrovému zvuku INDIAN tvoří neutěšenou tíživou atmosféru, kterou jen tak u jiné podobné kapely nezažijete. Deska „From All Purity“ je pak jedinečná hlavně v tom, s jakou samozřejmostí na vás dokáže tuto náladu přenést.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.