Hlavní důvod navštívit tuto akci byl jeden. WITHIN THE RUINS. Před třemi roky mě tato skvadra tvrdě metalcoreových techniků uzemnila na Bonecrusher tour a po posledních dvou albech jsem byl zvědav, kam se posunula. Celý večer se jali roztlačit domácí SUFFOCATE WITH YOUR FAME, kteří nedávno vydali velmi slibně znějící desku „ITEM(S)“. Musím konstatovat, že jejich tříkytarový deathcore zní mnohem lépe z desky, než naživo. Živě se kytary slévají do nečitelné masy a jediný element, který koncertu dodává potřebnou šťávu, je zpěvák Jirka, který jak hlasově, tak svojí živelností udržuje moji pozornost po celou dobu krátkého vystoupení. I přes to je však atmosféra od prvního hrábnutí do strun naprosto skvělá a publikum zobe pražské deathcoreové špičce z ruky.

Následuje opravdu dlouhá přestavba scény, při které se na ní stěhuje další tříkytarová kapela, tentokráte z australského Brisbane. Zvuk je při nich ještě horší, než u SUFFOCATE WITH YOUR FAME, jediné, co u AVERSIONS CROWN vylézá čistěji, je sólová kytara, natrigrované kopáky a sem tam vokál. Obě dvě další kytary a basa tvoří jen nečitelnou změť brumu. Bubeník je navíc šimral, jehož by, kdyby měl hrát své kopákové kanonády akusticky, zřejmě neuslyšela ani první řada. Jejich deathcore s častou příchutí black metalu tak vychutnat moc nemohu, protože mu není moc rozumět. Pokládám si otázku, jestli toto zvukové martyrium je jen prokletím třetí kytary, neschopností prstů, které kytary obsluhují, nebo zvukař zapomněl uši doma.

I DECLARE WAR částečně na tuto otázku odpovídají. Kytary jen dvě, zvuk čistý a srozumitelný. Jejich set byl jasnou demonstrací silového brutálního deathcore s četnými beatdowny. Kdybych měl vybrat kapelu, která pojede kázat metalové evangelium do Afghánistánu, tak to budou určitě tihle borci ze Seattlu. Měli by největší šanci. Zpěvák Jamie Hanks si nechal obrůst obličej posledním výstřelkem talibanských módních trendů a jeho mimika a gesta překonají i ty nejzanícenější kazatele. To však zabaví jen na chvíli. Na jejich setu se mi nejvíc líbí právě ta jednoduchá primitivní zaťatost a Hanksova osoba, to však nevydrží moc dlouho.

Po čas večera se počet kytar postupně snižuje. Ze tří na dvě a nyní ze dvou na jednu. WITHIN THE RUINS to ale v ničem nediskvalifikovalo. Ba naopak. Odlehčený set, při kterém se baskytarista Andrew Tatea a zpěvák Tim Goergen neustále nenápadně pošťuchovali, a bubeník Kevin všechny bavil nevyčerpatelnou zásobárnou „ksichtů“, je po hudební stránce stoprocentní přehlídkou toho, že metalcoreová líheň dala světu několik zářících skvostů a WITHIN THE RUINS jsou jedním z nich. I přes brutální technickou hudbu z kapely přímo srší dobrá nálada a oproti dva roky starému setu se dostavila i patřičná odezva z publika. Živě oceňuji hlavně jednoduchou a nakažlivou snahu si koncert prostě užít. Bez zbytečného pózování a manýrů.