OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Osiřelé torzo kytary a bicích z GAZY se oklepalo a vypustilo na svět pekelnou lávu zvanou CULT LEADER. Matematika ještě nikdy nebyla špinavější. Tento materiál je bažinou, ve které se hnijí metalové integrály. Od industriálního úvodu, který vás znejistí, budete od skladby „Flightless Birds“ naprosto přesně vědět, kde jste. Splašený starý stroj, ze kterého tečou hektolitry vazelíny a nikdy mu nedojde pára. Současně dokáže vyvolávat staromilské pocity, protože je prostoupen esencí oldschoolové poctivosti. Po úvodní „Flightless Birds“ jsou následující skladby na "Nothing For Us Here“ stejně nekompromisní, ale už zdaleka ne tak neposedné.
Tam kde u CODE ORANGE útočí nevybouřené hormony a mládí, tady stejnou práci odvádí prožitá životní zkušenost, kterou cítíte do morku kostí. Výsledná energie je ale stejná nebo možná ještě důraznější. CULT LEADER neuhýbají. Skladby s pravidelnou stopáží pod tři minuty ženou materiál kupředu ve zběsilém tempu a odpočinout vám dají až s „Driftwood“, která je neuvěřitelně syrová a melancholická současně. Absolutně bez známek patosu. Už není zapotřebí truchlit. „Nothing For Us Here“ je hymnou ke znovuzrození něčeho ryzího.
8,5 / 10
Datum vydání: Úterý, 15. dubna 2014
Vydavatel: Deathwish Inc.
Stopáž: 17:42
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.