Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V Poľsku black metal poriadne zakorenil už v 1. polovici 90. rokov, s naozaj rôznorodými výsledkami, je však fakt, že niečo ako „poľská škola black metalu“ sa časom vyvinulo a v súčasnosti ide o uznávaný a vyhľadávaný artikel povedzme na úrovni aktuálne uznávaných francúzskych záležitostí posúvajúcich žáner na ďalšie úrovne.
Nie som žiadny zažratý blackmetalista, ale aj ja počujem, že krakovskí ODRAZA (v preklade zhruba „nechuť“ či „znechutenie“), kapela dvoch členov scénou uznávaných MASSEMORD – Priest (bicie) a Stavrogin (gitary, basgitara, vokály), sú poľskí do špiku kostí. Nie je to len tým, že texty sú zlostne, zúrivo, až hulvátsky odrevané a odryčané v rodnej poľštine, ktorá atmosféru nahrávky ešte umocňuje. Poliaci majú výborný zmysel pre pátos a dramatickosť, naliehavosť a rozorvanosť, vášeň i hnev, a presne tieto veci z „Esperalem tkane“ priam tečú.
Album, plný divokých, živelne plynúcich čiernych náklepov, korunovaných znepokojivými, mrazivými harmóniami, kontrastujúcimi s voľnejšími, melancholickejšími plochami beznádeje a zmaru, s textami ako od biedou bičovaného a alkoholom i tabakom ničeného básnika, ktorý v živote nič dobrého nezažil, ani od neho už nič nečaká, je mu všetko jedno a nemá rád seba ani nikoho iného, to je to, čo ODRAZA stvorili, black metal divoký, vášnivý, vulgárne preklínajúci a autentický. Veľká, dobre vymyslená zloba, korunovaná viacerými vzdušnými, éterickými, možno post-rockovými, možno až jazzom ovplyvnenými pasážami. Vrcholnou syntézou blacku a „hudby odinakiaľ“ je záverečná „Tam, gdzie nas nie spotkamy“, z ktorej by niekto iný urobil možno urevané screamo/neviem čo, ale v podaní týchto dvoch Poliakov je to skôr soundtrack k nejakému psychologickému filmu o rozpadnutých životoch.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!