Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je jen pár filmů, kde jsou tak brilantně vykresleny postavy a vztahy. Spočítal bych je na prstech jedné ruky. Jedná se doslova o herecký, režijní a scénáristický koncert. Nejde přitom o žádný přehnaný art, nýbrž o civilní a neobyčejně působivé prokreslení situací, ve kterých skvěle rozumíte tomu, co se na plátně děje. V tomto ohledu je „Whiplash“ mistrovské dílo.
Přiznám se, že mám v rodině několik filharmoniků a několik učitelů hudby, možná o to víc mě tento film chytil za pačesy a vtáhnul do svého nitra. Viděl jsem na vlastní oči nesčetně slz u žáků opouštějících hudební učebny. Ačkoliv je dramatická úprava filmu trochu víc vypjatá a dramatická, mám zcela neochvějný pocit, že tvůrci přesně věděli, o co tu jde a realitu vykreslili naprosto skvěle. Kdo nikdy nezažil tlak v situaci, kdy v rámci celku nemůže zahrát nějakou dílčí část, má díky filmu „Whiplash“ možnost okusit, jaké to je. Ti, co to znají, musí jen uznale pokývat hlavou, s jakou bravurou jsou některé části příběhu podávány.
Pojďme se v krátkosti podívat na to, oč tu jde. Devatenáctiletý Andrew je bubeník s obrovskou touhou po úspěchu a uznání, který se dostal na prestižní jazzovou konzervatoř. Terence Fletcher je skladatel, dirigent a učitel. Vede nejlepší soubor na škole. Každý chce do jeho big bandu. Andrewovi se to podaří. V té chvíli se seznamuje s naprosto extrémně despotickými praktikami, které Fletcher v zájmu dokonalosti orchestru vyznává.
Vše, po čem Andrew touží, je stát se z náhradníka prvním bubeníkem a Fletcherovým oblíbencem. Tomu podřizuje vše. Vztahy s rodinou, s čerstvě budovaným milostným vztahem i svůj vztah k sobě samému. Začíná válka, ve které Fletcher zneužívá v cestě za úspěchem vše, co se mu staví do cesty, ať už je to bicí souprava nebo ego mladého hudebníka. Andrew, který také jistě není dokonalý, se dobrovolně stává otrokem teroru učitele. Je rozehrána šachová patrie, při které je několikrát srolována celá šachovnice a figurky létají vzduchem. Jednotlivé situace jsou vybarveny tak reálně, že jsem se několikrát přistihl s pocitem, že jsem toho součástí.
Na to, že jde o poměrně nezkušeného mladého režiséra, se tu zrodilo dílo opravdu fantastické. Nápad, scénář, režie, střih a samozřejmě hudba. Mnozí jiní podobnou formu měli až po padesátce. Tleskám.
Režie: Damien Chazelle
Scénář: Damien Chazelle
Kamera: Sharone Meir
Hudba: Justin Hurwitz
Hrají: Miles Teller, J.K. Simmons, Melissa Benoist, Austin Stowell, Paul Reiser, Jayson Blair, Damon Gupton, Chris Mulkey, April Grace, Nate Lang
JINÉ POHLEDY
Dudri
9 / 10
Film, ktorý sa vyhol v podstate všetkým klišé typickým pre príbehy o hudobníkoch alebo športovcoch. Whiplash sa sústredí na to podstatné - súboj dvoch ani náhodou nie pozitívnych postáv a naopak, niektoré pre odchovanca Hollywoodskej produkcie očakávané scény (vrátane záveru) sa jednoducho nekonajú.
Aj keď J.K. Simmons dostal nomináciu na Oscara a na Zlatý glóbus za najlepšiu vedľajšiu postavu, pri Milesovi Tellerovi herecky dominuje. Jeden z najoriginálnejších filmov minulého roka.
13. února 2015
Hooya
9,5 / 10
Vynikající snímek! Původně jsem chtěl půl bodu slevit za poněkud zbytečný a krapet prkenný "pizza" románek, ale díky skvostné, originální a sofistikované úpravě dřevní halekačky od METALLICY jsem nucen vrátit půlbod zpět. Pokud se na to Ulrich jednou vybodne, někde zde bych se poohlížel po náhradě.
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.