Téměř přesně na den po dvou létech se v Praze opět představil festival „Hellenic Darkness“, který měl uvést to nejlepší z temného řeckého metalu, a znovu jej korunovali slavní ROTTING CHRIST. Doslova a do písmene, neboť má-li někdo prezentovat špičku helénského těžkého kovu, pak to aktuálně rozhodně nejsou ani předskakující KAWIR, ani VARATHRON, ale právě kapela bratří Tolisových, proslulá mimo jiné i svým extrémně rouhavým názvem.

Gradaci směrem k jejímu vystoupení i přesto pořadatelé zvládli poměrně hladce. Přihlížející v jejím průběhu čekaly čtyři předkapely, každá poměrně jiného extrémně metalového vyznění, jimž se až na výjimku povedlo se svou produkcí zaujmout a získat si na svou stranu více či méně posluchačských sympatií.

Úplný začátek patřil domácí blackmetalové omladině DESIRE FOR SORROW, která své struny nepřeslechnutelně rozezvučuje v tom nejklasičtějším duchu CRADLE OF FILTH. K tomu má šikovně zmáknutou i pódiovou prezentaci (bitevní zástavy z obalu debutu „At Dawn Of Abysmal Ruination“, „zapíchnuté“ do praktikáblu pod bicími, měly nepochybně své kouzlo), takže pokud někde můžeme hledat problém, jedině samozřejmě v nepůvodnosti celé produkce. V minimu skladeb, které si nicméně může první předskokan dovolit, to však příliš nevadilo a rozjezd se díky tomu vcelku povedl.

Vzápětí se ale přeřadilo o kvalitativní stupeň výše a tomu odpovídala i odezva v celkem slušně zaplněném hledišti. Jako druzí v pořadí totiž nastoupili varnsdorfští death/blackoví štírci SECRET OF DARKNESS, kteří už mají za sebou daleko delší herní praxi (včetně druhého studiového alba „Neotericus Universum“, vycházejícího v těchto dnech) a také to bylo slyšet. Perfektní set řízného smrtícího kovu, který si dává záležet na náležitě „severském“ zvuku s citem pro melodický detail, neměl slabší místo a určitě by mu slušela ještě nějaká ta minuta navíc.

Podobně podmanivé bylo i vystoupení prvního ze slibovaných řeckých originálů, totiž athénských KAWIR. Tahle parta už má také dvacítku za sebou, nahrála celkem pět studiových alba a pro ty, co jí nebudou znát (podobně jako já před začátkem celého koncertu), bude asi tou nejdůležitější informace o pagan/blackmetalovém charakteru její produkce a textech věnovaných vesměs starořeckým bájím a bohům. Ve výbavě kapely nechyběl ani všelijaký warpaint a krom démonického zjevu dvoumetrového zpěváka Phaesphorose v mnišské kutně pozornost jistě upoutával i těžkotonážní druhý kytarista, jehož jméno jsem bohužel nikde nevypátral. Celý set KAWIR působili hodně sympaticky, jejich produkci nescházela dynamika a poutavost a pokud bych měl vypíchnout nějaký nejsvětlejší bod, byla by to určitě procítěně podaná „Hail Bacchus“.

VARATHRON oproti tomu, přestože je předcházela mnohem významnější a legendárnější blackmetalová pověst, byli tak trochu do počtu a mezi řeckými vystupujícími spolehlivě nejnudnější. Pomohla tomu jistě i jejich „kapucová“ image, protože jestli chtěla kapela se svou černou produkcí působit temně, měla určitě zvolit jiné kápě (podobně jako basista Kountouras), než jen ty od obyčejných černých mikin. Takhle totiž VARATHRON vypadali spíš jako předskokani MADBALL a podobných spolků. A jelikož jsem ani v předvedeném setlistu nezaznamenal nějaký vzrušivější okamžik, musím konstatovat, že se ani nedivím, že můj celkový dojem z prvního setkání s touhle partou z podzemí peloponéského poloostrova byl přesně takový, jak jsem jej popsal o pár řádek výš.

Tohle všechno ale bylo ihned zapomenuto v okamžiku, kdy se otěží nad celým večerem chopili ROTTING CHRIST, blackmetalová legenda, která kormidlo svého hudebního směřování nechává v posledních létech volně směřovat i velmi zajímavě odlehčenějším směrem. Musím říct, že charizma, které si s sebou na pódium Sakis a Themis Tolisovi se dvěma zbývajícími muzikanty přinesli, bylo skutečně mrazivé a elektrizující, a už v úvodní pecce „666“ to absolutně vyniklo. Zvuk byl nastavený naprosto perfektně, takže v něm nic nepřebývalo ani nechybělo, hlediště zaplněné do posledního místečka a atmosféra díky tomu taková, že kdyby se dala zakonzervovat a nakrájet, mnozí by si jí po skončení celého koncertu jistě pár deka koupili domů. V playlistu bylo nejhojněji (tedy celými pěti kusy) zastoupeno poslední album „Kata Ton Daimona Eaytoy“, což je jen logické, zejména s ohledem na jeho nesporné kvality. Naproti tomu mi citelně scházel ještě nějaký ten další kus z předchůdce „Aealo“, povedeného snad ještě o kousek více. Vřelý potlesk si zasloužil cover „Societas Satanas“ od dalších Řeků THOU ART LORD a stejně hlasitě byl oceněn i přídavek „Non Serviam“, při kterém se na pódium dostavili i hoši z KAWIR a VARATHRON, aby jej společně s hlavními hvězdami odzpívali.

ROTTING CHRIST tedy dostáli své elegantně černé pověsti více než dost a v Nové Chmelnici zanechali jen ty nejlepší dojmy, což ve spojení s nabídkou předskokanů znamená, že všichni ti, kdo do klubu poslední únorový večer zamířili, rozhodně neprohloupili. A že jich nebylo zrovna málo, svědčí rovněž o šťastné pořadatelské ruce, jejíž schopnosti o to víc vyniknou na pozadí cenového údaje na vstupence. Bezvadný večer!

Setlist (bez záruky):

666
P´unchaw kachun - Tuta kachun
Athanati Este
Kata Ton Daimona Eaytoy
Nemecic
King of a Stellar War
The Sign of Evil Existence
Transform All Suffering Into Plagues
Societas Satanas
In Yumen-Xibalba
Grandis Spiritus Diavolos
Chaos Geneto (The Sign of Prime Creation)
Noctis Era
Non Serviam

Foto: Gapa