Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
OCEANO opět změnili sestavu a vydali album. Z té původní bandy nezbyl nikdo, i nejdéle působící člen Adam Warren vlastně není zakladatelem. Se změnou sestavy se vždy trochu mění i styl této bandy řezníku z Chicaga, který sice žánrově drží vždy pevně ukuté řetězy u toho nejbrutálnějšího deathcoreu, ale jednotlivé úhyby v rámci těchto mantinelů jsou za tu desetiletou historii kapely více než patrné.
Kvalitativně nejdál byl rozhodně debut „Depths“, kde Warrenova banda dokázala nejen vytvořit skladby, které v rámci stylu působily jako buldozer, ale například i velmi příjemné instrumentální plochy s nezanedbatelnou dávkou atmosféry. V pořadí čtvrtá řadovka „Ascendants“ se omezuje už jen na to válcování. Debut zůstal i tentokráte nepřekonán. Ba co více, mám silný pocit, že OCEANO se ve svém tvůrčím procesu zacyklili. Album splývá. Nedokážu z něho vytáhnout silné části. Vše je šedé a ploché. Jediné, co zůstává, je nelidský vokál, který mě stále baví. Pod ním je ale zoufale nezajímavá spleť riffů, sekanic a breakdownů, nad kterými se sem tam brnká ve výškách, což má zřejmě pokradmu dotvářet mlhavou atmosféru nad hranatými riffy. Bohužel se tak ale neděje.
Pro mě je aktuální deska zklamáním. Od velmi slibného začátku OCEANO neustále klesají. Pevně držím této kdysi nadějné bandě palce, aby se k nim přidal kytarista, který dokáže skládat extrémní hudbu jinak, než jako sterilní a průměrnou změť nápadů, která by u dřívějších alb byla zařazena do škatule „nehodí se do krámu“ nebo „příliš slabé“.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!