Zas po delší době předkapela totálně zastínila hlavního hrajícího. Viděl jsem za posledních několik let pár nezapomenutelných metalových a hardcorových koncertů, ale už opravdu dlouho jsem nebyl na tak omamné show, jejíž základy pevně stojí na hard rocku, rock’n’rollu a poctivé porci kytarového dřevorubectví. Čtyřka z Pennsylvanie v ten pátek naprosto kralovala strahovské Sedmičce.

Když přicházím do klubu, CROBOT akorát začínají. Na podiu stojí týpek, který vypadá jako indiánský kolotočář, jehož světskou prapodstatu podtrhuje záplava havraních vlasů, pejzy a kožená vestička s třásněmi a neustálý tanec s mikrofonem v ruce. Sekundují mu dva týpci u kytar. Ten první plešatící flanelák svojí délkou několikrát ohobloval strop sedmičky, což zas tak pracné není, ale během koncertu si naprosto suverénně přehodil kytaru přes záda! Na sedmičce, kde i si já na podiu stoupnu na špičky a olíznu strop.  Basák je kapitola sama pro sebe. Jakoby se bál snímačů a těla baskytary, brnká si na krku nástroje. Působí u toho, jakoby byl v nějakém tranzu. Nevnímá. Podivným způsobem nakrčený, neustále poskakuje sem tam a nevnímá okolí. Jakoby boxoval v ringu.

Zatím jediné album „Something Supernatural“ je fajn. Jižanský rock se potkal s hard rockem a vyjeli si spolu na rock’n’rollovou párty. Koncert byl ale nad očekávání ještě lepší. Parádní zvuk, naprosto skvělý Brandon Yeagley, který snad ani jednou nezatahal svým zpěvem za ucho a hlavně energie z této čtyřky sršící mě nalévala optimismem po celou dobu jejich setu a zdaleka jsem nebyl sám. Na Sedmičce se ten večer sešla celkem pestrá směsice lidí. V první řadě jsou pětačyřicetileté rockové mamky s páskama Master Of Rock 2009 na zápěstí, punkáči, sludgemetaloví vousáči i Julien Deyers z GOROD a ZUBROWSKY. Věřím, že každý z nich si na této hípísácké bandě našel to své a byl spokojen.

BLACK TUSK hrají v oslabení. Hlavní atrakci kapely ve formě sympatického vousáče Jonathana Athona před pár měsíci jeho životní vášeň odnesla do motorkářského nebe a zaskakující náhrada Corey Barhorst nemá zdaleka tolik charismatu. Andrew Fidler navíc na podium pajdá s francouzskou berlí a rozdrceným nártem, za což mu patří velký respekt, ale i když BLACK TUSK dělají maximum, koncert se tomu, který zažila Sedmička před dvěma lety, nevyrovná. Krom ochutnávky nového materiálu na Sedmičce zní i bahnité stonerové hoblovačky jako „Set the Dial to Your Doom“ nebo „Bring Me Darkness“ z alba „Set The Dial“ a další pecky napříč deskami. Zvukově neprostupná sekernická hradba jak má být, ale energii ani dynamiku setu naprosto strhujících a skvěle hrajících CROBOT nepřekonávají.