OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
CORPSEFUCKING ART – Quel cimitero acanto alla villa (2014, Sevared Records, 28:22)
Tak akosi koncom minulého leta sme tu mali článok o niekoľkých death metaloch, ktoré to celé neberú smrteľne vážne (https://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=7432), a táto rímska úderka by do neho zapadla veľmi dobre. „Umelci“ totiž pestujú gore v humoristickom podaní a napríklad obal ich albumu „War Of The Toilet Gear“ (2005) je jedným z najzábavnejších obrázkov od čias, kedy A.O.K. vydali „Baguette Attack“.
Aktuálna štvorka obrazovo pripomína zlatú éru talianskych hororov, aj názov bude v taliančine zrejme pre toto, a že to celé nevyzerá veľmi desivo, je trademarkom kapely. Názvy v trackliste sú slovnými hračkami, prevažne na tému notoricky známych hororov alebo skladieb, a je fajn, že hudba ako taká sa v smiešnosti nevyžíva. Tam už ide o vydarený, šťavnatý, pomerne brutálny death metal, občas sa dotýkajúci grindu, s temnou atmosférou, divoký, skôr klasická škola, miešajúca vplyv zaoceánskej, ostrovnej i európskej scény. V niektorých momentoch sa ozvú CANNIBAL CORPSE, inde zase GOREROTTED alebo AVULSED. Vokály sú prevažne klasickejšie deathmetalové a odrevané, extrémne výlevky tu nenájdete, ale na tomto albume sa o celkové pôsobivo brutálne znenie miesto toho postaral napríklad hlboký, plný zvuk, mnohé frenetické tempá a divoké gitarové harmónie. Celkom vydarená vec v duchu prelomu tisícročí, v Taliansku sú CA už klasici a „stará kapela“, ale kto vie, ten vie.
7,5/10
http://www.metal-archives.com/bands/Corpsefucking_Art/1365
https://www.facebook.com/sachertorture
DEVANGELIC – Resurrection Denied (2014, Comatose Music, 31:03)
V Ríme zostaneme a ani od CORPSEFUCKING ART sa veľmi nevzdialime, pretože polovica DEVANGELIC tam pôsobila (Paolo Chiti, vokály) alebo pôsobí (Mario Di Giambattista, gitary). Bubeník Alessandro Santilli má v portfóliu kadečo, basák Damiano Bracci je list skôr nepopísaný, od roku 2012 však táto štvorica funguje pod názvom DEVANGELIC, šíriac odpor voči kresťanstvu, smrť a krv. Po promáči z roku 2012 vydali dlhohrajúci debut v júni minulého roku u Comatose, čo je vcelku úspech, keďže toto americké vydavateľstvo má vo výbere svojich BDM koní celkom dobrý vkus. S Talianmi sa určite nesekli, „Resurrection Denied“ je nadpriemerne výdatný kus hutného, drvivého, ale prepracovaného brutal death metalu na americký spôsob. Mariovi tu zreteľne ide o „novšie“ podanie DM extrému než u C. ART, a darí sa mu to. V prvom rade hudbu neutopil v slammingu, toho je tu symbolicky, fakt len na miestach, kde už naozaj treba. Veľa dobrého sa naučil napr. od DISGORGE – celkový príklon k extrémnosti, a od starších DEEDS OF FLESH, ktorých pripomínajú viaceré gitarové postupy, priamočiary ťah, temná atmosféra a aj Paolove vokály. Zvukovo takisto solídne, gitarový hukot väčšinou prekryje to, že prirodzenejší zvuk bicích sa dal nastaviť aj tu. Celkovo by sa dalo dať aj viac bodov, než koľko bude teraz, ale je to len debut, žánrovo skoro „tradicionál“, treba si počkať, čo bude nabudúce.
7,5/10
http://www.metal-archives.com/bands/Devangelic/3540356106
http://devangelic.com/
HIDEOUS DIVINITY – Cobra Verde (2014, Unique Leader Records, 43:48)
Rím po tretíkrát – HIDEOUS DIVINITY síce v začiatkoch pôsobili v Nórsku, tam sa ale v roku 2006 po svojom odchode z HOUR OF PENANCE presťahoval zakladateľ, gitarista Enrico Schettino. Domov sa vrátil o štyri roky nato, pol roka pobudol v HOP a nakoniec dal dokopy stálu zostavu pre HIDEOUS DIVINITY, s ktorými vydal už dva albumy. Ten druhý, „Cobra Verde“, vyšiel rovno na Samhain 2014, čo je fajn. A ešte pár vecí je tu fajn.
Prvý album „Obeisance Rising“ z roku 2012 na mňa extra výrazný dojem neurobil, hudobnícky, technicky i zvukovo čistá práca, príliš mi to však znelo ako klonovanie tvorby Enricovej predošlej bandy. Nie že by sa na novinke HD žánrovo výrazne vzdialili od HOUR OF PENANCE, to zase nie, „Cobra Verde“ má však celkom solídne čaro, pokiaľ ste fanúšikmi temnejšej, nadupanej formy technického brutálneho death metalu. Divoká, zlovestná atmosféra halí hudbu, vychádzajúcu v prvom rade z americkej klasiky, tej floridskej – spomienka na MORBID ANGEL v ich najlepších časoch sa vynára naozaj často -, i tej z New Yorku a okolia – IMMOLATION (a tým sme okľukou opäť pri HOP predtým, než ich možno priveľmi očarili BEHEMOTH). A mnoho vyhrávok i basových partov prebudí aj ducha starších CANNIBAL CORPSE. V podstate prepracovaný, útočný i temne náladový death metal odchovaný na ikonách žánru a so zmyslom pre dosť brutálne podanie. Vokálne skôr 90. roky, zvukovo príjemné, bez efektu umelosti, a temné texty miestami pomerne netradične lovia aj v temných západoafrických končinách. Záverečný cover od RIPPING CORPSE úctu HD ku klasike ešte zdôrazní.
8/10
http://www.metal-archives.com/bands/Hideous_Divinity/113436
https://www.facebook.com/hideousdivinity
SEPTYCAL GORGE – Scourge Of The Formless Breed (2014, samovydanie, 32:27)
Konečne z Ríma aj niekam vyrážame, konkrétne na sever, do piemontského Turína. Tam jedenásty rok pôsobí kvinteto brutálnemu death metalu oddaných typov, ktorí si hovoria SEPTYCAL GORGE. „Scourge...“ je ich už tretím albumom a potom, čo im dva predtým vyšli u Mutilated a Permeated Records, si novinku vydali sami, keďže im to takto v súčasnosti pripadá jednoduchšie. Odhadujem, že v lepších časoch by silné vydavateľstvo zohnali pomerne rýchlo, aktuálnych deväť nových skladieb totiž od niektorých recenzentov dostáva aj plný počet. Ide vskutku o parádny technický BDM, veľmi útočný, nabrúsený, zároveň zdrvujúci, nabitý klepačkami, valivými pasážami, vyhrávkami, skvelými harmóniami, zvukovo čitateľný, ale hutný, s veľmi dobre spracovanými vokálmi už skôr ťažšej tonáže. Na jednej strane počuť, že títo Taliani sa veľa učili od klasikov žánru, hlavne od SUFFOCATION, a že sa učili dobre, na druhej strane ich odkaz zdatne rozvíjajú pre nové tisícročie a v súčasnej „preslamovanej“ dobe ukazujú, že dá sa byť na jednej strane skladateľsky rozšafný a na druhej strane poriadne krutý. A na úroveň sa dbalo všade, vrátane textov, to dnes naozaj poteší.
8,5/10
http://www.metal-archives.com/bands/Septycal_Gorge/54103
http://septycalgorge.bandcamp.com/
HIDEOUS DIVINITY – "Cobra Verde"
Zlepšení oproti již tak vynikajícímu debutu. Po časech ve jménu "Oracles" nebo "Paradogma" vyšla v Itálii techničtější deska světových parametrů -> 8.5/10
SEPTYCAL GORGE – "Scourge Of The Formless Breed"
Zatím jasně nejlepší SEPTYCAL GORGE. Oproti "Erase The Insignificant" je turínská sestava ve všech ohedech o celé míle dále. Ukázkový technický, leč stále maximálně hrubozrnný BDM -> 8/10
Septycal Gorge stále točím, podle mě jedna z nejlepších DM fošen z 2014. A dvojku Hideous Divinity stavím ještě výš než vynikající debut, takže bych se nebál jít na 9 bodů. Ale to jen taková statistická nepodstatnost. Hlavně že to drtí. Už by to chtělo vidět je někde live!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.