Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V reportu z vystoupení CROBOT jsem již psal, že tak strhující rockový koncert, který je navíc postaven na zavedených klišé žánru, jsem za posledních několik let neviděl. Pojďme se teď zaměřit na aktuální a současně jedinou desku „Something Supernatural“, kterou pennsylvánská banda rock´n´rollových vyvrhelů dala světu. Na první pohled nejde o nic výjimečného. Dle nejlepších jižanských amerických rockových tradic mám před sebou materiál, který je homogenní směsí stoneru a hard rocku v té nejlepší oldschool tradici. Tu a tam zjemní směrem k blues rocku v bolestných kytarových cajdácích, ve kterých kytarám sekunduje foukací harmonika nebo lehký závan psychedelie. Dalo by se říci, že jde o jižanské rockové klišé s výtečným vokalistou, kterou netahá za ucho a dokáže hlasem šlápnout na plyn přesně v těch místech, kde se sluší.
CROBOT jakoby natočili „Something Supernatural“ dle učebnice „Jak natočit skvělou retro rockovou desku“. A nejen, že to hudebně dává smysl, má to navíc i současnou jiskru a nakažlivě houpající groove. Ať už je to plouživě zažínající „Queen of The Light“, ospale se převalující „La Mano de Lucifer“ nebo drtící živel „The Necromancer“, vždy mě jejich skladby oslovují víc, než legendy typu AC/DC nebo LED ZEPPELIN, k jejichž odkazu se CROBOT hlásí. Nejsou tu cukrkandlové pasáže, které vás za chvilku omrzí. Toto je současná sklizeň ze setby, kterou v sedmdesátých letech zaseli BLACK SABBATH!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.