Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V reportu z vystoupení CROBOT jsem již psal, že tak strhující rockový koncert, který je navíc postaven na zavedených klišé žánru, jsem za posledních několik let neviděl. Pojďme se teď zaměřit na aktuální a současně jedinou desku „Something Supernatural“, kterou pennsylvánská banda rock´n´rollových vyvrhelů dala světu. Na první pohled nejde o nic výjimečného. Dle nejlepších jižanských amerických rockových tradic mám před sebou materiál, který je homogenní směsí stoneru a hard rocku v té nejlepší oldschool tradici. Tu a tam zjemní směrem k blues rocku v bolestných kytarových cajdácích, ve kterých kytarám sekunduje foukací harmonika nebo lehký závan psychedelie. Dalo by se říci, že jde o jižanské rockové klišé s výtečným vokalistou, kterou netahá za ucho a dokáže hlasem šlápnout na plyn přesně v těch místech, kde se sluší.
CROBOT jakoby natočili „Something Supernatural“ dle učebnice „Jak natočit skvělou retro rockovou desku“. A nejen, že to hudebně dává smysl, má to navíc i současnou jiskru a nakažlivě houpající groove. Ať už je to plouživě zažínající „Queen of The Light“, ospale se převalující „La Mano de Lucifer“ nebo drtící živel „The Necromancer“, vždy mě jejich skladby oslovují víc, než legendy typu AC/DC nebo LED ZEPPELIN, k jejichž odkazu se CROBOT hlásí. Nejsou tu cukrkandlové pasáže, které vás za chvilku omrzí. Toto je současná sklizeň ze setby, kterou v sedmdesátých letech zaseli BLACK SABBATH!
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!