Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdo ten večer přišel, rozhodně nelitoval. Zastávka britských DELTA SLEEP a italských VALERIAN SWING naplnila plzeňský klub Pohoda matematickými vzorci, výbušnou rytmikou a parádním a řádně očouzeným zvukem.
Britové, kteří vydávají pod Big Scary Monsters Records, se škrábou na scénu něco po půl desáté jako první. Už v první minutě mě trochu překvapuje výtečný zvuk, který v lehce zrekonstruované Pohodě v minulosti rozhodně nebyl vždy pravidlem. Dodat se musí, že velký podíl na této skutečnosti má i kapela. Předně jsou DELTA SLEEP skvělí hudebníci, kteří dokáží postavit technicky náročné skladby tak, aby byly lehce stravitelné už při prvním poslechu. Jejich tvorba stojí na spoustě technických fines, které jsou roubovány do indie rocku. Trochu unylý vokál tu hraje druhé housle a já ho po většinu koncertu vlastně ani moc nevnímám.
Koncert se nese v nenuceném sympatickém duchu. Název klubu Pohoda skvěle vystihuje atmosféru, kterou DELTA SLEEP skrze svojí hudbu předávají. Hravé skladby mají sice mnohdy melancholický nádech, ale rozhodně nelze mluvit o nějaké posmutnělosti. Kapela sama během koncertu živě s úsměvem komunikuje jak publikem, tak mezi sebou a já si občas připadám jako na koncertě nějakých nadšených jazzařů. Z rockové branže mi při jejich poslechu na mysl přichází většinou spolky jako TERA MELOS nebo AND SO I WATCH YOU FROM AFAR, kteří jsou sice o poznání energičtější, ale v instrumentální hravosti a nápaditosti si s DELTA SLEEP v ničem nezadají. Velmi příjemný zážitek.
Kdyby VALERIAN SWING byli stejně jako DELTA SLEEP z Ostrovního království, možná by hráli něco dost podobného jako oni. Jenže oni jsou Italové. Od počátku svoji temperamentní neposednost dávají oba kytaristé řádně najevo a lítají po malém pódijku jako zběsilí. Hudebně jsou o dost špinavější a hlasitější. Rádi svůj koncert ozvláštní vyloženě noise rockovým kořením, stejně jako post rockými plochami i hardcorovou výbušností. Občas v jejich tvorbě lze pocítit ruku zvukového čaroděje Matta Baylese, který s kapelou spolupracuje a současně je podepsán pod deskami kapel jakými jsou MASTODON, BOTCH nebo THE FALL OF TROY.
Zvuk je o něco méně čitelnější, ale Taliáni to vrchovatě vynahrazují nasazením, které je strhující. Bubeník, krom neustálých pokusů překousnout si vyplazený jazyk, vypadá, že má nějaké další fyzické problémy. Po každé skladbě se protahuje, dává si nohy na rytmičák a je celkem těžké odhadnout, na kolik je to věcí image a na kolik je jeho hudební trpitelství opravdové. Stejně jako u DELTA SLEEP si klub vydupává přídavek a není se čemu divit. U mě jsou ten večer VALERIAN SWING o půl koňské délky za DELTA SLEEP, ale nic to nemění na tom, že to byl koncert výtečný, který bych si rád zopakoval.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.