Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdo ten večer přišel, rozhodně nelitoval. Zastávka britských DELTA SLEEP a italských VALERIAN SWING naplnila plzeňský klub Pohoda matematickými vzorci, výbušnou rytmikou a parádním a řádně očouzeným zvukem.
Britové, kteří vydávají pod Big Scary Monsters Records, se škrábou na scénu něco po půl desáté jako první. Už v první minutě mě trochu překvapuje výtečný zvuk, který v lehce zrekonstruované Pohodě v minulosti rozhodně nebyl vždy pravidlem. Dodat se musí, že velký podíl na této skutečnosti má i kapela. Předně jsou DELTA SLEEP skvělí hudebníci, kteří dokáží postavit technicky náročné skladby tak, aby byly lehce stravitelné už při prvním poslechu. Jejich tvorba stojí na spoustě technických fines, které jsou roubovány do indie rocku. Trochu unylý vokál tu hraje druhé housle a já ho po většinu koncertu vlastně ani moc nevnímám.
Koncert se nese v nenuceném sympatickém duchu. Název klubu Pohoda skvěle vystihuje atmosféru, kterou DELTA SLEEP skrze svojí hudbu předávají. Hravé skladby mají sice mnohdy melancholický nádech, ale rozhodně nelze mluvit o nějaké posmutnělosti. Kapela sama během koncertu živě s úsměvem komunikuje jak publikem, tak mezi sebou a já si občas připadám jako na koncertě nějakých nadšených jazzařů. Z rockové branže mi při jejich poslechu na mysl přichází většinou spolky jako TERA MELOS nebo AND SO I WATCH YOU FROM AFAR, kteří jsou sice o poznání energičtější, ale v instrumentální hravosti a nápaditosti si s DELTA SLEEP v ničem nezadají. Velmi příjemný zážitek.
Kdyby VALERIAN SWING byli stejně jako DELTA SLEEP z Ostrovního království, možná by hráli něco dost podobného jako oni. Jenže oni jsou Italové. Od počátku svoji temperamentní neposednost dávají oba kytaristé řádně najevo a lítají po malém pódijku jako zběsilí. Hudebně jsou o dost špinavější a hlasitější. Rádi svůj koncert ozvláštní vyloženě noise rockovým kořením, stejně jako post rockými plochami i hardcorovou výbušností. Občas v jejich tvorbě lze pocítit ruku zvukového čaroděje Matta Baylese, který s kapelou spolupracuje a současně je podepsán pod deskami kapel jakými jsou MASTODON, BOTCH nebo THE FALL OF TROY.
Zvuk je o něco méně čitelnější, ale Taliáni to vrchovatě vynahrazují nasazením, které je strhující. Bubeník, krom neustálých pokusů překousnout si vyplazený jazyk, vypadá, že má nějaké další fyzické problémy. Po každé skladbě se protahuje, dává si nohy na rytmičák a je celkem těžké odhadnout, na kolik je to věcí image a na kolik je jeho hudební trpitelství opravdové. Stejně jako u DELTA SLEEP si klub vydupává přídavek a není se čemu divit. U mě jsou ten večer VALERIAN SWING o půl koňské délky za DELTA SLEEP, ale nic to nemění na tom, že to byl koncert výtečný, který bych si rád zopakoval.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!