Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V prvním shrnutí filmů lidskoprávního festivalu „Jeden svět“ se zaměříme na tři filmy, kdy první se zabývá Islamisty ze somálského hnutí Al Šabáb, kteří v Evropě loví své vojáky, druhý nás seznamuje s velmi netradiční cirkusovou školou v bývalé pirátské základně v Maroku a třetí zase nahlíží na problematiku bezdomovectví v Rumunsku. Na „Jeden svět“ se vždy těším skoro celý rok, takže s chutí do toho.
BOJOVNÍCI ZE SEVERU
Hned na úvod festivalu snímek, při kterém mě mrazilo v zádech. Sledujeme příběh skupinky Dánů, kteří mají své kořeny v Somálsku. Žijí vlastně bezprizorní život na sídlišti, chodí pít, experimentují s drogami a díky tomu je většinou jejich rodiny nepřijímají s otevřenou náručí. Dokument popisuje, jak lehce se těmto mladíkům, bezcílně se potloukajícím nocí, dá vtisknout cíl odkazující na domov, který nikdy nepoznali, a oni užívání nezávazných večírků vymění za sebevražedné útoky v Somálsku. Příběh sleduje i rodiny těchto kluků, které rychle mění přístup a snaží se neúspěšně přimět své děti k návratu do země.
Dokument tu sleduje osudy jednotlivých protagonistů a jejich motivace, kdy většina z nich alkoholem řeší pocit odcizení a samoty. Zneužívají je verbíři Al-Šabábu, kteří těmto mladým lidem velmi jednoduše naplní život extrémní ideologií a „vyšším cílem“. Dokument je spíše jen malou nitkou ve velké tapisérii celé situace a ani se nesnaží o hlubší analýzu situace. Ukazuje lidské osudy, ať už je to příběh kluka, který se v Somálsku odpálil, muslimského otce, který se podobný čin snaží bezradně rozmluvit svému synovi, jenž už do Somálska odcestoval, nebo anonymní výpověď mladíka, který na poslední chvíli od cesty do Somálska upustil. I následný pohled a diskuse se zástupcem katedry blízkovýchodních studií kvituji v povděkem.
Warriors from the North Dánsko, Somálsko / 2014 / 58 min režie: Søren Steen Jespersen, Nasib Farah
PIRÁTI ZE SALÉ
Vhodně vybraného hosta pak rozhodně nemohu chválit u snímku Piráti ze Salé, kterým byl Petr Forman, umělecký ředitel společnosti Plzeň 2015. Vzhledem k tomu, že Salé - konzervativní dvojče Rabatu, hlavního města Maroka, jsem opustil před pár měsíci a arabskou mentalitu alespoň trochu znám, míhaly se mi po čas sledování filmu otázky mnohé. Snímek pojednává o cirkusovém šapitó, které vyrostlo v ne zcela bezpečné čtvrti Salé. Cirkusová škola, která v arabsko-berberském království vyučuje akrobacii, je už z principu velmi zajímavým tématem. Už jen proto, že je to škola, kde mládež v teenage věku spolu tančí, hoši často bez trička a dívky bez šátků v upnutých akrobatických trikotech.
Některé otázky jsou pak jen naznačeny a zůstávají ve filmu zodpovězeny jen částečně. U mnoha scén, ve kterých vystupují studenti cirkusové školy, by mě zajímaly ve větší míře reakce okolí, ať už jde o mladíka, který se uprostřed súku snaží o politicky motivované představení, které naráží na nepochopení okolí, nebo o skupinu dívek, které uspořádají tanečně baletní vystoupení v medrese hned vedle mešity v době modliteb. Stejně tak mi na mysli vytanula otázka, co vlastně mladí Maročané s diplomem z akrobacie budou dělat? Kde ho zužitkují, když dostat se do Evropy není zcela jednoduché a v Maroku nic podobného nemá tradici? Co je čeká? Pouliční vystoupení pro turisty v Marrakéši na Djemaa El Fna? Právě střet arabsko-berberské kultury a novodobého cirkusu by mě vlastně zajímal mnohem více, než cirkusový dril. V tomto ohledu dokument funguje skvěle jako generátor otázek.
Pirates of Sale UK / 2014 / 78 min reřie: Rosa Rogers, Merieme Addou
TOTO A JEHO SESTRY
Matka ve vězení, špinavý byt plný strýčků, kteří si píchají heroin. Ručně stlučený ohřívač vytvořený z tvárnice. Dvě sestry na prahu dospívání, kdy jedna prodává a bere drogy, stejně jako zbytek rodiny. To jsou kulisy, ve kterých vyrůstá desetiletý Toto na předměstí Bukurešti. Je to vlastně modelový případ, který není specifikem jen rumunského hlavního města. Patnáctiletá Andrea v tomto prostředí hledá cestu k lepšímu životu pro sebe a svého mladšího brášku. Kamera je jednotlivým aktérům neuvěřitelně blízko. Často jsem se sám sebe ptal, jak něco tak intimního mohl Alexander Nanau natočit s takovou grácií a přirozeností. Jedinou vadou na kráse je tak jen trochu delší stopáž, která bere filmu na spádu a tempu. Vše ostatní je téměř dokonalé. Ať už jde o otevřený konec nebo o naznačení cesty, která vede z hrůzného labyrintu sociálního vyloučení.
Toto and His Sisters Rumunsko / 2014 / 93 min režie: Alexander Nanau
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.