Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vyzerá to tak, že WITHERSCAPE sa už nezaradí medzi mnohé jednorazové aktivity Dana Swanö. Progresívny death metal, teda ten, ako ho chápe predovšetkým Dan a jeho priaznivci, bude neskôr pokračovať druhým albumom. Časopriestor medzi debutom a nasledovníkom nateraz vypĺňa päť skladbový minialbum „The New Tomorrow“ s jednou novou skladbou a coververziami WARRIOR, KISS a JUDAS PRIEST.
V porovnaní s debutom nejde nepostrehnúť posun viac k art-rockovému svetu (pozor, opäť v interpretácii tohto legendárneho švédskeho chlapíka) a nebyť skutočne len občas sa vyskytujúceho drsnejšieho spevu, jednotlivé skladby by sa dali vložiť na poslednú radovku jeho ďalšieho projektu NIGHTINGALE. A práve s tým začína byť celkom problém. Nevadí voľne poňatý progresívny death metal, ktorý je dnes skôr retro, ani takmer identicky (a typický) zvuk jeho nahrávok, ako skôr to, že sa stiera rozdiel medzi Danovými súčasnými aktivitami. Dan Swano znie ako Dan Swano, bez ohľadu na aktuálny názov projektu. Záverečný cover samotných WITHERSCAPE z debutu, očistený o náznaky deathmetalového prejavu túto skutočnosť ešte viac podčiarkuje.
Hrubší prejav v minulosti prispieval k atraktívnosti debutu „The Inheritance“, ktorého skladby pôsobili napriek podobným postupom dynamickejšie, než oddychový AOR v podaní NIGHTINGALE a dali miestami spomenúť aj na MOONTOWER. Jeho obmedzením sa „The New Tomorrow“ zbytočne posúva do vôd, kde má Dan už dlhé roky stabilné zastúpenie prostredníctvom NIGHTINGALE. Ak však dlhšie sledujete tvorbu Dana Swanö, ani tentokrát vás nesklame.
6 / 10
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
