OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vyzerá to tak, že WITHERSCAPE sa už nezaradí medzi mnohé jednorazové aktivity Dana Swanö. Progresívny death metal, teda ten, ako ho chápe predovšetkým Dan a jeho priaznivci, bude neskôr pokračovať druhým albumom. Časopriestor medzi debutom a nasledovníkom nateraz vypĺňa päť skladbový minialbum „The New Tomorrow“ s jednou novou skladbou a coververziami WARRIOR, KISS a JUDAS PRIEST.
V porovnaní s debutom nejde nepostrehnúť posun viac k art-rockovému svetu (pozor, opäť v interpretácii tohto legendárneho švédskeho chlapíka) a nebyť skutočne len občas sa vyskytujúceho drsnejšieho spevu, jednotlivé skladby by sa dali vložiť na poslednú radovku jeho ďalšieho projektu NIGHTINGALE. A práve s tým začína byť celkom problém. Nevadí voľne poňatý progresívny death metal, ktorý je dnes skôr retro, ani takmer identicky (a typický) zvuk jeho nahrávok, ako skôr to, že sa stiera rozdiel medzi Danovými súčasnými aktivitami. Dan Swano znie ako Dan Swano, bez ohľadu na aktuálny názov projektu. Záverečný cover samotných WITHERSCAPE z debutu, očistený o náznaky deathmetalového prejavu túto skutočnosť ešte viac podčiarkuje.
Hrubší prejav v minulosti prispieval k atraktívnosti debutu „The Inheritance“, ktorého skladby pôsobili napriek podobným postupom dynamickejšie, než oddychový AOR v podaní NIGHTINGALE a dali miestami spomenúť aj na MOONTOWER. Jeho obmedzením sa „The New Tomorrow“ zbytočne posúva do vôd, kde má Dan už dlhé roky stabilné zastúpenie prostredníctvom NIGHTINGALE. Ak však dlhšie sledujete tvorbu Dana Swanö, ani tentokrát vás nesklame.
6 / 10
to, ze EP su vo vseobecnosti uplne zbytocna komodita (obzvlast s obsahom 1 novy song, 1 prerobeny starsi song a 3 covery), je bez debaty... toto EP na tom nie je inak, potesi iba vyberom neotrelejsich songov na scoververziovanie a signalom, ze bude Witherscape cislo dva...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.