PATHOGENIC - Crowned in Corpses
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
SARPANITUM - Blessed Be My Brothers...
Rozhodně to není poprvé, co pod patronací pennsylvánského „forward thinking“ labelu Willowtip Records vyšla netradiční a svým způsobem i originální deska. Dostala jméno „Blessed Be My Brothers...“ a na svědomí jí má dle babylonské bohyně Sarpanit pojmenované trio ze středoanglického Birminghamu. Pokud se podrobněji podíváme na sestavu SARPANITUM, nemůžeme si nepovšimnout, že v kolonce „obsluha bicích nástrojů“ figuruje jistý pan Leon Macey. Toto jméno by mělo uvést příznivce nevšedních death metalových receptur do okamžité pohotovosti, neb se samozřejmě jedná o bubeníka/kytaristu slovutných MITHRAS, kteří svou pokřivenou atmosférickou produkcí naroubovanou na základy vincentovské éry MORBID ANGEL kdysi důkladně rozčeřili stojaté vody ostrovní death metalové scény. Od vydání jejich poslední regulérní řadovky „Behind The Shadows Lie Madness“ však uplynulo již dlouhých osm let...
Naprosto stejně dlouhou dovolenou si užívali i otcové zakladatelé SARPANITUM, tedy Tom Hyde (CACHEXIC, koncertní kytarista MITHRAS) a Tom Innocenti (INFANT BILE, ale také bývalý člen LANTLÔS), kteří se za tu dobu, opět shodně jako MITHRAS, připomněli pouze jedním EP (dostalo název „Fidelium“ a vyšlo v roce 2011). O rok později posiluje řady SARPANITUM zmiňovaný Leon Macey, jenž tak dostává šanci po dlouhé době usednout na okoralou stoličku a řádně tak oprášit své pavučinou obalené činely (Macey se v mezičase participoval na nahrávání „Predestined“, pilotního to EP poměrně zajímavého projektu CONTRARIAN, kde mu ale byl svěřen nástroj standardně disponující šesti strunami, za bicí soupravou totiž tenkrát trůnila jedna z největších kapacit v oboru – George Kollias). Na výsledek spolupráce znovu obnovených SARPANITUM se však muselo čekat ještě další tři roky, comebacková deska vyšla až 17. února a dostala do vínku v rámci žánrových konvencí poměrně netradiční název „Blessed Be My Brothers...“.
Minimálně stejně netradiční jako její název je však i její samotný obsah. Po rozmáchlém, výpravném intru „Komnenós“, jenž působí jako čelní srážka ANCIENT RITES s LIAR OF GOLGOTHA v jejich nejvíce epické hodině, přichází první tóny úvodní skladby „By Virtuous Reclamation“. V příjemném objetí své pohovky očekávám standardní death metalový diktát hodný zahajovací skladby, nicméně místo nepolevujícího přílivu pokroucených riffů mě okamžitě dostává do kolen erupce chytlavých melodií, jakou jsem ve stylovém kontextu již dlouhé roky neslyšel (bez ohledu na starou tvorbu kapely, kde návykové šestistrunné linky rovněž neschází). Poutavá předehra je však brzy tatam a produkce SARPANITUM se poroučí z melodických výšin přímo do hlubin černého močálu, kde se ve zsinalém stínu rohatých temnotářů IMMOLATION klepou koberce tak nekompromisním způsobem, že by i NILE (často si na ně při poslechu téhle desky vzpomenete) nebo HATE ETERNAL mohli závidět.
Ten ostrý kontrast obhroublého, zuřivého a neučesaného BDM s melodikou tak výraznou a na první poslech neuvěřitelně návykovou místy připomíná jasně nejlepší death metalovou nahrávku, která kdy na CZ/SK scéně vznikla. Ten, kdo hádá, že autor těchto řádků naráží na LYKATHEA AFLAME a jejich opus magnum „Elvenefris“, hádá samozřejmě správně. Avšak tam, kde je LYKATHEA AFLAME rozjímavá a zasněná, jsou SARPANITUM spíše výpravnější, epičtější. Nejsilnější je britská sestava v momentech, kdy oba extrémy používá současně – v jedné rovině se k obloze vypíná vzletná melodie, pod ní však vytrvale zuří obhroublý a živočišný mix špinavých kytar s naplno jedoucím Maceyho náčiním. A když do toho všeho ještě začne promlouvat svým těžce srozumitelným vepřovým jazykem Tom Innocenti, musí vám být jasné, že právě posloucháte něco nevšedního, desku z kategorie výjimečných. Přesně tento vzorec sleduje úvodní položka a dále pak techničtějším ústředním riffem vybavená sedmička „I Defy, For I Am Free“, mimo jiné disponující melodickým zábleskem, který jako by vypadl z bohaté mozaiky „Slaughtersun (Crown Of The Triarchy)“, druhého velkého alba švédských black/death metalových náladotvůrců DAWN.
Negativa? To víte, že se nějaká najdou. Skladby jako je titulní položka nebo „Glorification Upon The Powdered Bones Of The Sundered Dead“ jsou proaranžované do takové míry, že odsouvají hrubou death metalovou práci až na druhou kolej. Ano, krásně se to poslouchá a pro mnoho z vás budou právě tyto skladby představovat vrcholy „Blessed Be My Brothers...“, nicméně já jsem rád, když mohu kromě spanilé tváře SARPANITUM obdivovat i tu odvrácenou - zvířeckou, nečistou a surovou. V tracklistu mi jednoduše chybí jedna nebo dvě kompozice orientované na krystalické žánrové dřevorubectví, pokud možno jen velmi decentně opentlené slušivou melodickou krajkou. Na EP „Fidelium“ se takové kousky našly, zejména pak „None Shall They Receive“ výše uvedené parametry splňuje více než dostatečně a v rámci košatého a epického manifestu „Blessed Be My Brothers...“ by dozajista představovala to pravé osvěžení. I přes to, že nová deska SARPANITUM je protkaná skrz naskrz desítkami melodických nitek, lze ji jen těžko opatřit zavádějící visačkou „melodický death metal“. Ne, pánové Innocenti a Hyde netřímají v rukou duhové kytary se směšnými hmatníky barvy růžové a jejich nástroje nevyluzují provařené melodie, jenž obratem vyšumí jako desítka v zapadlém non-stopu, ba právě naopak, v těch melodiích je ukryto něco temného, majestátního a vznešeného.
Souhrn? „Blessed Be My Brothers...“ je bez nejmenších diskusí albem, které tu již dlouhou dobu nebylo. Poutavá, maximálně memorovatelná kolekce, jež vás neustále láká k opakovaným poslechům. Osobně jich mám za sebou již několik desítek, přesto mě SARPANITUM nutí přidávat další a další. Výpravný, atmosférický, vzletný a hravý, ale i potemnělý, hrubozrnný a nespoutaný death metal. Kráska i zvíře v jednom těle. Poetický BDM? Nepřestávám jím býti okouzlen.
Diskuse: 4 příspěvky
„Blessed Be My Brothers...“ od Angličanů SARPANITUM je bez nejmenších diskusí albem, které tu již dlouhou dobu nebylo. Výpravný, atmosférický, vzletný a hravý, ale i potemnělý, hrubozrnný a nespoutaný death metal. Kráska i zvíře v jednom těle. Poetický BDM? Nepřestávám jím býti okouzlen.
9 / 10
Sestava
Tom Innocenti
- zpěv, kytara, klávesy
Tom Hyde
- kytara, bakytara
Leon Macey
- bicí
Skladby
1. Komnenós
2. By Virtuous Reclamation
3. Truth
4. Glorification Upon The Powdered Bones Of The Sundered Dead
5. Immortalised As Golden Spires
6. Thy Sermon Lies Forever Tarnished
7. I Defy, For I Am Free
8. Homeland
9. Malek Al-Inkitar
10. Blessed Be My Brothers
Diskografie
Blessed Be My Brothers... (2015)
Fidelium (EP) (2011)
Despoilment Of Origin (2007)
Despoilment Of Origin (demo) (2005)
Demo 2004 (demo) (2004)
The Agushaya Hymn (demo) (2003)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Úterý, 17. února 2015
Vydavatel: Willowtip Records
Stopáž: 41:06
Produkce: Leon Macey
Mix & Mastering: Leon Macey
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
HODNOCENÍ
Počet čtenářských hodnocení: 6
VLOŽIT HODNOCENÍ
LÖANSHARK - No Sins to Confess
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.
UNDEATH - More Insane
Death metal, který by se formálně mohl zdát až příliš tradiční, aby se hodnotil nějakými superlativy, přesto se partě z Rochesteru daří v mantinelech klasických stylových klišé budovat skladby, které neuvěřitelně šlapou, mají drive a jakousi "duši".
HIERARCHIES - Hierarchies
Poměrně rozporuplná nahrávka. Na jednu stranu slyším spoustu zajímavých technicko-disonantních motivů ve stylu GORGUTS, na stranu druhou mi chybí větší tlak a mnohem hrubější pokožka. Přiznám se, že rovněž nemám kdovíjakou radost ze slabšího vokálu.
APOCALYPSE ORCHESTRA - A Plague Upon Thee
Doom a housle, to už tady bylo. Ale doom, dudy, mandolína a citera? Švédi chytře spojují houpavé metalové riffy s folkem, středověkými tradicionály a instrumentací. Hudba je to duchovní i zemitá, smutná i povznášející. Uvidíme, jak ustojí zkoušku časem.
HANGMAN'S CHAIR - Saddiction
Atmosféra by se na nahrávkách těchto Francouzů dala krájet. Jsou v tom emoce, pestrá škála spíše melancholických nálad a těžké kytarové riffy. Album opět s jistotou plující v mezinárodních vodách vymezených doom metalem, gotickým rockem a sludge metalem.
OCTALE - The Paranoia, Hysteria EP
Belgické trio si na debutovém EP celkem okatě bere za vzor Američany TOOL, ale kompenzují to výrazným ženským vokálem. "The Paranoia, Hysteria" je třeba brát jako rozjezdovou položku. Uvidíme, kam to skupina nasměruje příště, potenciál tu cítím.