Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Uběhly čtyři dlouhé roky, během nichž se stačil blýsknout třeba skvělým představením na loňském Brutal Assaultu, a příběh černého hadího jedu opět vystupuje do popředí, aby představil svou další, tentokráte již čtrnáctou studiovou kapitolu. A lhostejno, že Cronosův hřbet je zase o čtyři křížky bohatší (takže už překročil padesátku), VENOM jsou zde, podobně jako na minulém zářezu, znovu za metalové pány, kteří se za svou tradiční metalovou tvorbu rozhodně nemusí stydět.
Jinými slovy, principál a jeho dva šikovní souputníci Stuart „La Rage“ Dixon a Danny „Dante“ Needham znovu řádně nakopávají zadky, a to se vší poetikou, jíž v sobě tohle slovní spojení nosí. Koženými botami s okovanou špičkou, v níž je vyryt nenápadný nápis „Black Metal“, s decentním rozběhem z 666 centimetrů a s obrovským předcházející nádechem, tahajícím do kovových plic vzduch až z hlubin samotného pekla.
Jen to potvrzuje fakt, že dlouhověkost metalovým legendám zkrátka sluší, a že mnohé z nich se správně rozhodly, když pořád dál pokračují v díle započatém v dobách, kdy mnozí z jejich posluchačů ještě ani nebyli na světě. To samozřejmě platí i pro VENOM, kteří na „From The Very Depths“ posvěcují formu, jíž si s sebou nesou už od doby, kdy se dala dohromady výše uvedená sestava.
Album otvírá titulní skladba, která nanejvýš ilustrativně ukazuje, jak má kapela stále vytříbený vkus pro zemitý a přitom nevyčpěle znějící kus starého dobrého černého řemesla. Barevné sólo hned na úvod, bezvadný riff a zvonivá gradace ve stručném refrénu, jenž podtrhuje vrčivý Cronosův řev. Myslím, že na albu je jen málo skladeb, které by nenaplňovaly podstatu téhle stručné definice, a že díky tomu jeho hodnota velmi výrazně vystupuje na povrch. „Smoke“, „Temptation“, „Crucified“, „Evil Law“ či „Grinding Teeth“, to je jen výčet těch opravdu „nej“ vrcholů celého alba, v nichž VENOM obdivujete proto, jak dobře dělají, co je jim nejbližší, totiž thrash/black metal bez kompromisů a se zvučným efektem.
„From The Very Depths“ tedy není v žádném případě albem, které by mělo někoho o něčem přesvědčovat, ale albem, které přesvědčí již přesvědčené o tom, že se kdysi rozhodli správně. A jakkoli to třeba zní komplikovaně, komplikované to není vůbec, stejně tak, jako není komplikované propadnout kouzlu nových příběhů z dílny VENOM. Hellyeah!
1. Eruptus
2. From The Very Depths
3. The Death Of Rock 'N' Roll
4. Smoke
5. Temptation
6. Long Haired Punks
7. Stigmata Satanas
8. Crucified
9. Evil Law
10. Grinding Teeth
11. Ouverture
12. Mephistopheles
13. Wings Of Valkyrie
14. Rise
Diskografie
From The Very Depths (2015) Fallen Angels (2011) Hell (2008) Metal Black (2006) Bitten (Live) (2002) Resurrection (2000) Cast In Stone (1997) The Second Coming (Live) (1997) The Waste Lands (1992) Temples Of Ice (1991) Prime Evil (1989) Calm Before The Storm (1987) Eine Kleine Nachtmusik (Live) (1986) Possessed (1985) At War With Satan (1984) Black Metal (1982) Welcome To Hell (1981)
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.