OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Uběhly čtyři dlouhé roky, během nichž se stačil blýsknout třeba skvělým představením na loňském Brutal Assaultu, a příběh černého hadího jedu opět vystupuje do popředí, aby představil svou další, tentokráte již čtrnáctou studiovou kapitolu. A lhostejno, že Cronosův hřbet je zase o čtyři křížky bohatší (takže už překročil padesátku), VENOM jsou zde, podobně jako na minulém zářezu, znovu za metalové pány, kteří se za svou tradiční metalovou tvorbu rozhodně nemusí stydět.
Jinými slovy, principál a jeho dva šikovní souputníci Stuart „La Rage“ Dixon a Danny „Dante“ Needham znovu řádně nakopávají zadky, a to se vší poetikou, jíž v sobě tohle slovní spojení nosí. Koženými botami s okovanou špičkou, v níž je vyryt nenápadný nápis „Black Metal“, s decentním rozběhem z 666 centimetrů a s obrovským předcházející nádechem, tahajícím do kovových plic vzduch až z hlubin samotného pekla.
Jen to potvrzuje fakt, že dlouhověkost metalovým legendám zkrátka sluší, a že mnohé z nich se správně rozhodly, když pořád dál pokračují v díle započatém v dobách, kdy mnozí z jejich posluchačů ještě ani nebyli na světě. To samozřejmě platí i pro VENOM, kteří na „From The Very Depths“ posvěcují formu, jíž si s sebou nesou už od doby, kdy se dala dohromady výše uvedená sestava.
Album otvírá titulní skladba, která nanejvýš ilustrativně ukazuje, jak má kapela stále vytříbený vkus pro zemitý a přitom nevyčpěle znějící kus starého dobrého černého řemesla. Barevné sólo hned na úvod, bezvadný riff a zvonivá gradace ve stručném refrénu, jenž podtrhuje vrčivý Cronosův řev. Myslím, že na albu je jen málo skladeb, které by nenaplňovaly podstatu téhle stručné definice, a že díky tomu jeho hodnota velmi výrazně vystupuje na povrch. „Smoke“, „Temptation“, „Crucified“, „Evil Law“ či „Grinding Teeth“, to je jen výčet těch opravdu „nej“ vrcholů celého alba, v nichž VENOM obdivujete proto, jak dobře dělají, co je jim nejbližší, totiž thrash/black metal bez kompromisů a se zvučným efektem.
„From The Very Depths“ tedy není v žádném případě albem, které by mělo někoho o něčem přesvědčovat, ale albem, které přesvědčí již přesvědčené o tom, že se kdysi rozhodli správně. A jakkoli to třeba zní komplikovaně, komplikované to není vůbec, stejně tak, jako není komplikované propadnout kouzlu nových příběhů z dílny VENOM. Hellyeah!
„From The Very Depths“ není albem, které by mělo někoho o něčem přesvědčovat, ale albem, které přesvědčí již přesvědčené.
7,5 / 10
1. Eruptus
2. From The Very Depths
3. The Death Of Rock 'N' Roll
4. Smoke
5. Temptation
6. Long Haired Punks
7. Stigmata Satanas
8. Crucified
9. Evil Law
10. Grinding Teeth
11. Ouverture
12. Mephistopheles
13. Wings Of Valkyrie
14. Rise
From The Very Depths (2015)
Fallen Angels (2011)
Hell (2008)
Metal Black (2006)
Bitten (Live) (2002)
Resurrection (2000)
Cast In Stone (1997)
The Second Coming (Live) (1997)
The Waste Lands (1992)
Temples Of Ice (1991)
Prime Evil (1989)
Calm Before The Storm (1987)
Eine Kleine Nachtmusik (Live) (1986)
Possessed (1985)
At War With Satan (1984)
Black Metal (1982)
Welcome To Hell (1981)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.