Když jsem vcházel po schodech do sklepení kolejní budovy číslo sedm a právě začínali CONTRASTIC, překvapilo mě, že před pódiem je snad jen deset nebo patnáct figur, což mi na sestavu čítající výtečné Kanaďany KEN MODE, doplněné o mladé švýcarské hysteriky CORTEZ a domácí kult CONTRASTIC, přišlo opravdu málo. Situace se příliš nezlepšila ani v průběhu večera, což je škoda, nejen pro kapely, ale hlavně pro lidi. Velikonoční pondělí bylo na Sedmičce totiž až po okraj naplněné naprosto skvělou hudbou.

Díky včerejšímu večeru mohu směle konstatovat, že jsem viděl asi ten nejlepší koncert elektro-grindových CONTRASTIC … minimálně za poslední dvě dekády. Vážně! Ano nebyl žádný stagediving a bujarý moshpit jako na Obscene Extreme v minulém roce, ani plná hala fanoušků jako na jejich koncertu v rámci Brutal Assaultu. Těch pár lidí si nemohlo díky sporému osvětlení ani vychutnávat opičárny řvouna Puttiho. Projekce nebyla na stísněném pódijku moc vidět. A já vlastně zjistil, že mi nic z toho nechybí, pokud je tak výtečný zvuk, jako tomu bylo na Sedmičce.  Konečně si mohu vychutnat hudbu a vnímat věci, které se mi v minulosti v mase nečitelnosti ztráceli.

Pro příznivce Puttiho držkopádů, které jsou jednou z hlavních nehudebních koncertních atrakcí, bych doporučil zamyslet se nad tím, zdali by kapele neprospěla jedna nebo dvě zářivky v popředí, což by snad neměl být problém pro kapelu, která si vozí projektor a vlastní část světelného parku. Ač komorní, tak uvolněný, trochu rodinný koncert korunoval duet se Žlababou (BRUTALLY DECEASED, HEAVING EARTH), který svým nástupem na stage povalil, co se dalo a hlasem koncertu dodal řádnou hloubku.

Už když jsem si před koncertem sjížděl švýcarskou trojku s poněkud nešvýcarským jménem CORTEZ, cítil jsem možný potenciál. A ten kluci stoprocentně potvrdili. Valivý noise core se silnými odkazy na emo-violance školu měl v mých očích jedinou nevýhodu: absenci basy. Ať kytarista prohnal svůj signál kolik nespočtem efektů a měl svůj nástroj píchnutý i do basového aparátu, nedokázal basovou linku, která by hudbu CORTEZ hodila ještě o pár levelů výše, nahradit. Zvláště u kapely, která má tak zajímavé bicí jako jsou tito mladí Švýcaři.

I přes téměř prázdný klub nechali CORTEZ na Sedmičce duši. Zpěvák lítal po klubu jako zbaven smyslů a do kytarových, leckdy i nepravidelných stěn, tučně tesal svoji rozervanost. Koncertu napomáhaly i stroboskopové světelné tyče, které celému koncertu dodávaly ještě intenzivnější zabarvení. CORTEZ rozhodně udělali dojem a pokud se někdy do naší kotliny vrátí, budu chtít být při tom.

Noise corový zablácený válec KEN MODE na sebe nenechal dlouho čekat. Už od jejich minulého koncertu před rokem a půl jsem věděl, že to bude rozhodně silný zážitek. A byl. Charismatický Jesse Matthewson koulel očima a štěkal do klubu své texty za doprovodu kytarových stěn hlomozících na hraně snesitelnosti. Program byl složen jak z ochutnávek z nového alba „Success“, tak ze starších kousků. Nesměl samozřejmě chybět opus  „Never Was“ z alba „Venerable“ a další ikonické skladby.

Novinkou pro mě byl živě dvoubasový model v kapele. Jesse při koncertu několikrát vystřídal kytaru za basu a opačně, což mu umožnilo vytvořit ještě bavnitější a perverznější masu zvuku jen v základní sestavě o třech lidech. Kdyby se v tu chvíli živelnost a syrovost této trojky dala zhmotnit, tak je podzemí Sedmičky v tu ráno zalito v betonovém masivu a nezbude ani skulina. Pro mě skvělý maniakální set, který byl snad ještě lepší, než jejich minulá zastávka v Praze. Těším se  na nový album.