Ani se mi nechce věřit, že je to už dlouhých sedm a půl roku, co jsem RUSSIAN CIRCLES viděl po boku THESE ARMS ARE SNAKES na Strahovském kopci poprvé živě. I dnes se na scéně dva někdejší členové dnes již neexistujících THESE ARMS ARE SNAKES objevili. Krom baskytaristy Briana Cooka, který k RUSSIAN CIRCLES od těch dob tak nějak přirostl v dobách výše zmíněného přecpaného koncertu na Sedmičce v roce 2008, přijíždí i trojka HELMS ALEE, ve které hraje kytarista Ben Verellen.

Ti s úderem deváté hodiny vykopávají. Jejich set je skvělou ukázkou toho, jak se dá ve třech lidech docílit i s prostředky celkem minimalistickými burácivého zvuku a něžné atmosféry současně. Konečně mám možnost si naživo všímat té prosté jednoduchosti, se kterou HELMS ALEE válcují vše před sebou. Rytmika hraje velmi často úsporně, ale o to efektivněji. Baskytaristka Dana James dodává kapele obě pro mě zásadní esence, na kterých HELMS ALEE stojí. Svým hlasem ženskou něhu a basovými linkami syrovou agresivní rez.

Většinu mužských návštěvníků zcela jistě upoutala Hozoji Margullis za bicí sestavou. Drobná nenápadná dívka se s paličkami mění v čarodějné zjevení mýtické Lilith, které hypnotizuje většinu sálu a to zdaleka nejen stylem hraní, ale hlavně tím jak smyslně za bicí soupravou působí. 

Po první třetině koncertu, myslím, že právě hráli skladbu „Pinniped“ ze zatím posledního alba „Sleepwalking Sailors“, se spouští i projekce. Na mamutím plátně tak máme možnost chvíli sledovat i nabíhání operačního systému Windows, což je k takové hudbě opravdu zajímavá kulisa. Jakmile po nějaké době počítač naběhne, tak se spouští surealistická. lehce halucinogenní projekce a koncert tím nabírá další rozměr.

Na RUSSIAN CIRCLES se čeká téměř čtyřicet minut a příliš nevím proč, neboť scéna je pro ně připravena. Před koncertem se trojka z Chicaga nechala slyšet, že se playlist nebude zabývat jen stále ještě aktuální nahrávkou, ale že opráší i starší materiál, což se opravdu děje. Po dvoukytarovém intru si Brian Cook obléká opět baskytaru, aby začal riffový válec zvaný „Deficit“ z poslední fošny „Memorial“, ale za ní už následuje výlet časem o téměř deset let zpátky k albu „Enter“. Právě z něho pochází podle mého jedna z nejpovedenějších skladeb – zvonivá devítiminutovka „Carpe“.

V tu dobu už klub Podnik téměř zcela naplňuje svoji kapacitu. Oproti mé první návštěvě Podniku musím konstatovat, že se výrazně zlepšilo jak prostředí, tak zvuk, který má sice k dokonalosti stále daleko, ale zaplaťpánbůh alespoň za to. Stále jsou trochu nedořešené dva výčepy, které v pauze mezi kapelami ani náhodou nestačí svlažovat stovky čekajících krků, ale oproti počátkům klubu a šíleným zvukovým podmínkám je to jen malý detail.

Hned po „Carpe“ má set RUSSION CIRCLES druhý vrchol ve svém závěru, kde za sebou zaznívají skladby „Geneva“ a hlavně pak má oblíbenkyně z alba „Empros“. Při opusu „Mládek“ jakoby vrcholilo mistrovství Mika Sullivana v tančení mezi efekty, při kterém působí jako baletní sólista národního divadla. Několik stovek přihlížejících si ještě vydupává přídavek, který více jak hodinový koncert ukončuje. Za mě velká spokojenost.