OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V dnešním díle našeho seriálu zaměříme svojí pozornost na menšího bratříčka „Skydancer" - MCD „Of Chaos And Eternal Night". Před nahráváním došlo v řadách Dark Tranquillity k personální rošádě. První a pro běh skupiny zcela zásadní změna se udála na postu zpěváka, když skupinu opustil Anders Fridén a odešel do kádru budoucích hvězd In Flames, na jeho místo nastoupil Mikael Stanne (pěvecké zkušenosti rozhodně měl, vždyť nazpíval jedničku In Flames „Lunar Strain" a také boční vokály na „Skydancer" - pozn.aut.). Mikael se kvůli zpěvu vzdal kytary, a tak se naskytla příležitost pro Fredrika Johanssona, který nakonec zaujme osiřelý post druhého sekerníka.
S příchodem zimy 1994 se Dark Tranquillity vydávají nahrávat tentokrát ne do studia Soundscape, ale přímo do věhlasného Nordströmova Fredmanu, kde v budoucnu vznikne drtivá většina "gothenburských" desek. Na první poslech vás musí zarazit velká podobnost s materiálem ze „Skydancer". Jak je možné že se kapela během roku a půl stylově skoro nikam neposunula? Je to dané tím, že většina skladeb na „Of Chaos And Eternal Night" vznikala v letech 1991 až 1994. To znamená, že větší část materiálu se použila na debut a ze zbytku se uplácalo MCD, které mělo sloužit jako předkrm před následujícím dlouhohrajícím albem „The Gallery". Také sám Mikael Stanne, ještě nepůsobí nějak suverénně, spíše se snaží stylizovat do vokálních poloh svého předchůdce, což mu samozřejmě nijak neprospívá. Jeho zrůdné hlasivky jsou však více naladěny na agresivnější blackovější zpěv než na hlubší growl, který užíval Anders Fridén. Opakuji, že na struktuře kompozic je poznat, že vznikaly ve stejné době jako první album, přesto nemůžeme přeslechnout lepší zvuk ani neustále se lepšící instrumentální kvalitu zúčastněných. Celkově neberu MCD jako nějaký extra majstrštyk, ale jako báječně nostalgický a hlavně hodnotný pohled na prapočátky melodického death metalu.
P.S. Firma Century Media vydala re-release „Skydacer" a „Of Chaos And Eternal Night" na jediném CD opatřeným zbrusu novým coverem a hodnotným bookletem. Tento vynikající dokument provázející historií smrtících melodií nemohu jinak než doporučit!
Mikael Stanne
- vokál
Nicklas Sundin
- kytara
Fedrik Johansson
- kytara
Martin Henriksson
- basa
Anders Jivarp
- bicí
1. Of Chaos And Eternal Night
2. With The Flaming Shades Of Fall
3. Away, Delight, Away
4. Alone (version 94)
Endtime Signals (2024)
Moment (2020)
Atoma (2016)
Construct (2013)
We Are The Void (2010)
The Dying Fragments (compilation) (2009)
Where Death Is Most Alive (DVD / live album) (2009)
Misery´s Crown (single) (2009)
Yesterworlds (compilation) (2009)
Manifesto Of Dark Tranquillity (compilation) (2009)
Fiction (2007)
Focus Shift (single) (2007)
Character (2005)
Lost To Apathy (EP) (2004)
Exposures – In Retrospect And Denial (rarity) (2004)
Live Damage (DVD) (2003)
Damage Done (2002)
Haven (2000)
Projector (1999)
Zodijackyl Light (video) (1997)
The Mind´s I (1997)
Enter Suicidal Angels (MCD) (1996)
The Gallery (1995)
Of Chaos And Eternal Night (MCD) (1995)
Skydancer (1993)
Tranquillity (EP casette) (1992)
Trail Of Life Decayed (EP) (1992)
A Moonclad Reflection (EP) (1992)
Trail Of Life Decayed (demo) (1991)
Vydáno: 1995
Vydavatel: Spinefarm Records
Produkce: Fredrik Nordstrom and Dark Tranquillity
Studio: Fredman
Toto MCD hodnotím stejně jako jeho staršího bráchu Skydancer za 7 bodů. Reaper má ve své recenzi pravdu - vyznění je stejné jako na Skydanceru. Většina skupin ostatně na začátku svých kariér žije z materiálu, který se jim nahromadil před prvním albem. Na MCD se mi líbí především melodie na Alone a ze všeho nejvíc Away, Delight, Away, která mi evokuje nějakou klasickou skladbu.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.