Schopnost vyvinout silný kytarový tlak, ve kterém se cítíte jako v mlýnku na maso, je TORCHE stejně vlastní, jako talent kombinovat melodie, drtivé stěny i mazlavou špínu. Zvláště po poslední desce. Všechny parametry k tomu, aby se jejich setkání s fanoušky na Strahovském kopci tučně zapsalo do paměti všech, kteří v ten den Sedmičku navštívili.

V osm hodin vykopává domácí žánrově spřízněná banda z Hradce Králové. Jedna z mála kapel, která hrdě a viditelně převzala zástavy THEMY ELEVEN, zálibu ve stonerovém drcení a halekavých vokálech. Hudebně mám ARGONAUTY rád, zvláště pak na Sedmičce, kde byl zvuk, řekl bych, ještě lepší, než na jejich poslední fošně „Srdce a koule“. Když někdy v první třetině setu zaznívá skladba „Krvavý poledníky“ ,rozpomínám si, kde mám s ARGONAUTEM problém. Jejich živé koncerty nemají nic navíc. Žádná chemie, žádný rajc, nic, co se z prken sedmičky valí na lidi. Krom té hudby. Propastný rozdíl oproti TORCHE, kteří měli možná i o ždibec horší zvuk, ale ta atmosféra, kterou vytvořili, se srovnávat zkrátka nedala.

Uvědomil jsem si, že se Stevem Brooksem jsem se tu viděl doslova před pár týdny. Tenkrát to bylo na koncertě FLOOR. Když oba čerstvé zážitky postavím vedle sebe, říkám, si, že je zajímavé srovnat, jak jinak v obou kapelách Brooks působí. S TORCHE je tak dvojnásobně energičtější a koncert si mnohem víc užívá.

Ačkoliv mají TORCHE krátce po vydání desky, začátek patří osvědčenému dvojbolku „Piranha / Sandstorm“ z alba „Meanderthal“ a teprve potom se otevírá materiál z nové desky „Restarter“. Zvuk je o něco prasáčtější, než u ARGONAUT, ale u TORCHE to vlastně vůbec nevadí, ba naopak. Třeba právě na skladbě „Minions“ jsme si dokázal náramně užit, jak se jednotlivé kytarové riffy pozvolna vynořují z hlomozícího bordelu na pozadí. Další zašátrání v minulých albech představovala například riffová rubanice „In Pieces“ z fošny „Harmonicraft“, u které se vždy cítím, jako bych utíkal před neúnavně supící lokomotivou. Při deset let staré „Vampiro“ mám na začátku skladby stejné, jen tady lokomotiva naštěstí občas zvolní a tak unikám absolutnímu převálcování.

Krom nových skladeb, které jsou neústupnější, špinavější a více válcují, zaznívají splašené kousky jako je „Sky Trials“, set tak působí stejně pestře jako duhové motivy, které Brooks rád do svých alb kóduje. Jeho zpěv si musím lehce odmýšlet, do studiové podoby má celkem daleko, ale akustický tlak a intenzita, kterou TORCHE útočí mi to s klidem vynahrazuje.

Rozhodně musím vyseknout poklonu bubeníkovi Ricku Smithovi, protože nikdy nezapomenu, s jakou vehemencí mě dokázal přibíjet nekonečnou hypnotickou repeticí v poslední skladbě, kterou byla titulní pecka z posledního alba „Restarter“. Tleská se dlouho a přídavek nakonec je. A nejen jeden. Pro mě další nezapomenutelný koncert na Sedmičce. Třeba i tím, že cesta domů do Plzně byla díky dodávce, která vypověděla v polovině cesty službu mnohem zajímavější, než kdykoliv jindy.