Kanadský soubor workoholiků KATAKLYSM chrlí v současnosti nová alba jako na běžícím pásu. Ještě jsme se ani nestačili vzpamatovat z ničivých účinků skvělé fošny „Epic - The Poetry Of War“ a už nám frankofonní řezníci servírují na stůl další specialitku. Čerstvě předhozená flákota „Shadows & Dust“ vypadá už podle obalu velice lákavě, proto se zdržme zbytečných společenských formalit, zasedněme k dubovému stolu a co nejdříve zahajme slavnostní hostinu.

Velice spokojeni budou odcházet příznivci nové tváře KATAKLYSM, kterou skupina nastoupila spolu s vydáním „The Prophecy (Stigmata Of The Immaculate)“, kyselý obličej zkrášlený grimasou rezignace naopak usvědčí skalní příznivce té nejstarší tvorby. Většině z vás je asi známý fakt, že řady vyznavačů KATAKLYSM se nenávratně rozdělily na dvě znesvářené poloviny po vydání neskutečně vyhlazovacího disku „Temple Of Knowledge“. Jablkem sváru se stal odchod zpěváka Sylvaina Houdeho, jehož vražedné hlasivky ozdobily právě zmíněný „Temple Of Knowledge“, debut „The Mystical Gate Of Reincarnation“ a také dvojku „Sorcery“. Teď máme ale rok 2002, staré časy jsou navěky zapomenuty a KATAKLYSM mají již pár let novou a dle mého názoru i originálnější tvář. Na „Shadows & Dust“ presentuje kapela svůj standard - tím mám na mysli brutální deathmetal velmi často říznutý nebezpečně grindujícími party a ještě navíc obohacený o chytlavé melodické linky v pomalejších temných pasážích. Navíc u mikrofonu řádí doslova zlaté hrdlo Mauricia Iacona, které zvládá jak klasický growling přesně podle deathmetalových propozic, tak i čistě blackmetalový skřehot. Právě onen blackový styl zpěvu je často fanoušky i kritiky KATAKLYSM vytýkán, já však jako vyznavač blackmetalových dimenzí považuji zběsilý skřehot za velké zpestření produkce skupiny a před Mauriciem hluboce smekám za jeho precizně zvládnutou kombinaci obou vysoce extrémních stylů zpěvu. Typická kompozice KATAKLYSM začíná šílenou kulometnou sypačkou, při které prokazuje svoji spolehlivost přesný a spolehlivý bicman Max Duhamel, pak dostávají prostor rozvážné rytmy, do kterých kytara vykresluje temné melodie, aby se vše nakonec zvrhlo ve správně chaotickou smršť grindcorové brutality.

Nahrávka má opravdu spád v průběhu čtyřiceti minut neztrácí na dynamice a navíc je opatřena vskutku devastačním zvukovým kabátcem. Ne však úplně všechno je v naprostém pořádku. Především se mi zdá, že chlapci rozhodně nemuseli s nahrávkou tak spěchat, přeci jen každý rok vydávat album, aby neztrácelo ke konci nápady, dokážou jen ti vyvolení. Takže příště by to chtělo raději chvilku počkat a obohatit výsledný materiál o nové myšlenky, případně nějaké kompozice vyškrtnout a ne se za každou cenu řídit zcestným pravidlem "co rok to nové album". Mínusem je i fakt, že KATAKLYSM se stále drží svého osvědčeného stylu a nesnaží se hledat nějaké únikové cesty z poměrně stagnující deathmetalové scény. Určitě by nebylo špatné na dalším albu trošku více zaexperimentovat a jemně podráždit ortodoxní stoupence deathového klišé (vždyť v silách kanadské mlátičky tahle schopnost rozhodně je - vzpomeňme na velice kontroverzní počin „Victims Of This Fallen World“!). Ale i přes tyto nedostatky představuje „Shadows & Dust" v rámci žánru značný nadprůměr a především zatraceně dobře odvedenou práci.