Na úvod lakonicky poznamenejme, že AD NAUSEAM jsou Italové a hrají death metal. Pokud v očekávání dalšího z řady klonů vývojové linie definované zejména tvorbou HOUR OF PENANCE rezignovaně máváte rukou a okamžitě přestáváte číst, musím vás upozornit, že to není zrovna nejšťastnější rozhodnutí. Tentokrát se totiž bude hrát podle úplně jiných not, než je na apeninském poloostrově často zvyklostí. Vlastně už jen ponurá černobílá obálka, na které se nehroutí k zemi gotické věže katedrál a zpoza rohů zlověstně nevykukují biskupské mitry, napovídá, že „Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est“ bude pravděpodobně čerpat z trochu jiného žánrového soudku.

Ale začněme trochu zeširoka. Znáte kapelu DEATH HEAVEN? Pokud ne, spokojte se s jednoduchým konstatováním, že tenhle spolek kdysi nahrál jedno jediné album „Viral Apocalypse“, jenž se neslo ve znamení techničtěji pojatého BDM, dávajícího vzpomenout na tvorbu celé řady kapel napříč širokým death metalovým spektrem (včetně ctitelů melodické produkce). Důležité pro nás ale je, že DEATH HEAVEN posléze mění jméno na AD NAUSEAM a začínají procházet důkladnou žánrovou metamorfózou, která vyvrcholí vydáním „Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est“, kde už se Italové prezentují jako maximálně vyspělá tech/death metalová sestava odkazující zejména na učení ULCERATE a pozdních GORGUTS. Co se dalších vlivů týče, můžeme registrovat špetku ALTARS, SVART CROWN či IMMOLATION (slyš zejména oldschoolovými vlivy obohacenou „Lost In The Antiverse“). Nicméně tady pozor, neb AD NAUSEAM nejsou kdovíjak deathmetalově hrubozrnní a jejich produkce není tak výrazně cítit sírou - působí spíše strojově, chladně a odlidštěně.

Hned první položka „My Buried Dream“ dává jasnou řečí na vědomí, jakéže to desky momentálně dlí na čestných místech ve zkušebně AD NAUSEAM - jsou to „Obscura“, „Colored Sands“ a „Everything Is Fire“. První zdání však často klame. Ano, z „Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est“ jsou vlivy výše uvedených alb cítit výrazně a naprosto jasně, nicméně italské kvarteto je jen slepě nekopíruje, na místo toho je do detailu rozkládá, různě tvaruje, modifikuje a zase skládá dohromady dle svých vlastních představ. Samozřejmě se najdou i výjimky, jako je až příliš dobře známý disharmonický riff (zde vystupující třeba v „La Maison Diev“ – čas 4:04), jenž si ULCERATE dali patentovat na městském úřadě v Aucklandu již před mnoha, mnoha lety. Inu, do budoucna bude nutné podobně okaté citace co nejvíce eliminovat.

Ač AD NAUSEAM drtivou většinu hracího času sázejí na komplexní, pokroucené atonální spletence a studenou, negativní, místy až industriálně zabarvenou atmosféru, dokážou v pravý okamžik hodit disonantním skřípěním zmučenému posluchači záchranné lano. Podobně jako na opuštěném rozeklaném skalisku uprostřed rozbouřených vod občas zakoření zelená rostlina, vypluje čas od času i nad trýznivou disharmonickou produkcí AD NAUSEAM příjemná melodie (koruna sbírky „The Black Veil Of Original Flaw“, sólo v „La Maison Diev“, ke konci „Key To Timeless Laws“). Nicméně vzhledem k žánrovému zařazení desky žádné výrazně chytlavé momenty jako za časů „Sacrificial Ritual Of Ugarit Dead“, kdy Italové ještě hráli pod vlajkou DEATH HEAVEN, logicky čekat nemůžete.

Komplexní, instrumentálně vysoce náročná a posluchačsky ne právě lehce stravitelná nahrávka – jak díky svému obsahu, tak i své nadstandardní délce atakující hranici jedné hodiny. Už je mi poměrně stydno znovu tady konstatovat něco o desce „na hodně poslechů“, „bohatě vrácených časových investicích“ či snad albech „co rostou s každým dalším poslechem“, nicméně „Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est“ přesně takovým záznamem je. Naprosto zaručený tip pro příznivce GORGUTS i ULCERATE nebo rovnou atmosférického tech/death metalu jako takového (ovšem sbírku by mohli stejně tak docenit i stoupenci blackových sestav typu DEATHSPELL OMEGA). Naopak staromilci pravděpodobně spokojeni nebudou a doma pod plakátem „Slowly We Rot“ nepřestanou bručet cosi o nudě a přílišné akademičnosti.

Pokud vám to nestačí a máte rádi Itálii i ULCERATE, doporučuji vám ještě poohlédnout se po „Derivae“, zatím poslední desce NERO DI MARTE, jež tvorbu novozélandských učitelů rovněž částečně reflektuje (ovšem tady pozor, neb sestava z Bologni nedlí pouze a jen v dusivé sirnaté sloji kdesi pod Aucklandem, ba právě naopak, velmi často vzlétne k nebi na křídlech značky CULT OF LUNA, ISIS a nebo GOJIRA).