Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pätnásty album NAPALM DEATH, nazvaný „Apex Predator – Easy Meat“, je medzi nami už od konca januára a keďže ND sú v rámci cca aspoň dvoch žánrov titanom, míľnikom, základom a zákonom, sluší sa napísať o ňom aspoň pár viet. O birminghamskej legende vlastne už nemá cenu mlátiť prázdnu slamu len preto, aby bola recenzia dlhšia, stačí pár vetami opísať, čo pre nás Shane, Barney, Mitch a Danny majú tentokrát.
Na ich šiestom albume pre Century Media je štrnásť skladieb, ktoré môžeme charakterizovať ako typický materiál ND. Po celkom znepokojujúcej, divnej, industriálne ladenej titulnej veci sme v hre. Nie je to také experimentálne ako naposledy, žiadne saxofóny či čisté vokály (možno v „Hierarchies“ sú nejaké atmosférickejšie momenty). Tak či onak je tu ďalšie ich poňatie vývoja. Klasický grind na úrovni, tu a tam s trochou crustu, HC a metalu prevažuje, je to veľa „návratov“ až takmer do 80. rokov, pochopiteľne s oveľa vyspelejším zvukom a hudobníckou zručnosťou.
Hoci celkovo hudba znie riadne priamočiaro, energicky a agresívne, z času na čas – a dosť často – zachytíte veľmi špecifickú prácu s disharmóniami, ktoré skladbám dodávajú istý znepokojujúci feeling. A je tu tiež pár grind/metalovo/industriálne ladených kúskov, pripomínajúcich časy „Inside...“ a „Wounds...“, predpokladám, že za týmto by mohol byť Shane, keďže grind core, industrial, noise a elektronické prvky ho baví spájať už oddávna, stačí si spomenúť na jeho projekt MALFORMED EARTHBORN s Dannym Lilkerom.
Tentoraz tu teda máme NAPALM DEATH až na kosť, nedeje sa nič strhujúco nového, kapela pracuje v rámci vlastných, už daných hraníc, ale „Apex Predator...“ je album stále hodný vypočutia, pokiaľ ste dlhoroční fanúšikovia legendy a viete, o čom grind core je.
8 / 10
Throes of Joy in the Jaws of Defeatism (2020)
Apex Predator – Easy Meat (2015)
Utilitarian (2012)
Time Waits For No Slave (2009)
Smear Campaign (2006)
The Code Is Red...Long Live the Code (2005)
Leaders Not Followers: Part 2 (2004)
Order Of The Leech (2002)
Enemy Of The Music Business (2000)
Words From The Exit Wound (1998)
Inside The Torn Apart (1997)
Diatribes (1996)
Fear, Emptiness, Despair (1994)
Utopia Banished (1992)
Harmony Corruption (1990)
From Enslavement To Obliteration (1988)
Scum (1987)
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
