Noc byla krušná a chladná. Nastává druhý den, který nás už nenechá jen tak oddechnout, protože koncerty začínají již v deset hodin. Jako budíček si dávám GET WORSE. Grindcore říznutý powerviolance z Británie, navíc s netradičně řvoucím bubeníkem. Živě to rozhodně ale nemá tu energii, jakou by kapela mohla mít, kdyby se do toho více opřela. Asi včera hodně dlouho kropili. To jejich souputníci SICK OF STUPIDITY na to jdou opačně. Set má více šťávy i špíny. Žánrově stejně vymezené trio je bez basy, ale mladičký zpěvák má v srdci grindovou zběsilost, která se při setu dere ven v celé své nahotě. Konečně energie, která mi dodává sílu dojít si do Kafky pro ranní kávu.

Zcela jinak na tom jsou běloruští deathmetalisti z Minsku, jenž jsou zamilovaní do amerického brutal deathu. Jdou na to s mnohem větší zodpovědností, jejich bubeník má dokonce již šedé vlasy a zpěvák mi nejednou vyloudí úsměv na rtech svými nesmlouvavě zaťatými deathmetalovými pózami. Ačkoliv kluci moc nevládnou angličtinou, snaží se velmi a vlastně právě to je mi na nich více než sympatické. POSTHUMOUS BLASPHEMER přesvědčili o tom, že technickému death metalu může růst pšenka i v jediném diktátorském režimu v Evropě.

Miluji, když Čurby na Obscene přiveze něco z opravdové dáli. Byl jsem třeba naprosto nadšený z indických GUTSLIT minulý rok, kdy jsem poprvé viděl pandžábského sikha v nějaké deathmetalové kapele. Za to nadšení, tahat jsem tyto kapely mu nepřestanu být vděčný. Thajská grindcorová smečka FAILURE TRACE v současnosti bohužel těch opravdu rodilých Thajců moc neobsahuje. Spíše v ní teď úřadují mexikánci. I tak jde o parádní staroškolský grind zahraný s mladickým zápalem a extrémním nasazením.

Z velké dálky dorazili i GORE AND CARNAGE. Mexičani jsou vyznavači tupatupa gore-grindu, čehož je naštěstí letos na festivalu poskromnu, ale o to víc se na něj těší tanečníci. A je vždy skvostné pozorovat jejich rejdy. Nejinak je tomu ani při setu rozverných Mexičanů. Na jeho konci vyhazují do výšky své nástroje a jestliže klečící baskytarista vyhodí pár centimetrů, tak kytarista posílá ten svůj do výšky minimálně tří metrů. Po nich holandské BODYFARM nahrazuje domácí stále ještě mládí zvané EXORCIZPHOBIA. Jejich thrash metal žánrově trochu provzdušní, ale jejich set z roku 2012 se mi zaryl do podvědomí mnohem hlouběji. Chybělo mi jejich nadšení, které z nich poprvé přímo sálalo. Dnešní vystoupení bylo mnohem odevzdanější a řekněme rutinérské.

Příležitosti k řádnému vyblbnutí je dost i v dalším setu. Z ostrovů tropické Melanésie dorazila dvojka ANALKHOLIC. Hudebně se o nic exotického nekoná. Další hopsaná gore-grindovka, navíc s bicím automatem, stojí na kytaristovi a „zpěvákovi“ Fitchovi v jedné osobě., který má na mikrofonu opravdu perverzní zkreslení. Co mě na této kapele fascinuje je nadšení pro věc. Fitch od začátku Obscenu nevynechal snad jediný kotel a patřil v nich vždy k těm nejzběsilejším tanečníkům. Z jeho osoby sála obrovské nakažlivé grindové nadšení a po koncertu mi říkal, že je tohle grindové nebe, že si ani nemyslel, že je něco takového možné. Při ANALKHOLIC hraje nejdříve v poloprůsvitných elasťákách a následně si svléká i ty. V okolí pitu má samozřejmě mnoho následovníků.

Dvě další kapely vynechávám a sbírám síly na americké FISSURE. A vyplatilo se! Ti předvedli ten zatím nejdivočejší koncertní set z letošního Obscene Extreme. Stejně, jako dvě kapely v úvodu, jde o explozivní power violence / grindovou kombinacim tentokráte v té nejlepší kvalitě. Neurvale, energicky a s nasazením jako by šlo o poslední koncert před koncem světa. I v publiku mají bujarou odezvu, scéna je plná maškar i očírovaných punks. FISSURE jsou nakažliví, neustále v pohybu, přepadávají přes odposlechy, zpěvák je neustále ve vzduchu. Jeden z nejlepších koncertů celého festivalu.

U brazislkých TEST, kteří nastupují hned po nich, je znát, že nejsou na větší scény zvyklí. Mrzí mě, že jsem prošvihnul koncert, který měli uprostřed louky hned vedle dětské školky, protože tam se museli cítit omnoho lépe. Vzhledem k tomu, že kytara je kraji pódia se v prostoru kapela trochu ztrácí, ale určitě je to skupina, na kterou se vyplatí zajít do malého klubu.

Na francouzských veteránech PUTRID OFFAL, kteří kopali grindové základy ve své zemi, mě fascinuje jejich nový člen za bicí soupravou. Tento odredovaný černoch má jednoznačně největší západ pro věc ze všech bubeníků, kteří na festivalu vystoupili. Při jejich setu přichází Kinder Grinder tým a nadšené děti vesele hopsají do stage crew při lekcích stagedivingu.

Uvřískané nekompromisní fastcory na Obscenu miluji. Vždy fungují jakoby mi v mozku bouchla bomba plná šrapnelu z čiré energie. Přesně do této šablony patří FEASTEM. Po FISSURE nejlepší kapela dne, brutální a ostrá jako břitva. Tuhle kapelu jsem vždycky chtěl vidět a nezklamala. Řezničina se zpěvákem, jehož hlas se vám vrtal do mozku jako cirkulárka. S bubeníkem, na kterém je na první pohled vidět, že si to hraní užívá jako nikdy.

Na scénu nastupují opravdu udělaní chlapi a spouští brutal-death metalovou mašinu LIVIDITY. Neuhnou z místa, stojí a pumpují do nás ostrý hranatý zvuk, který ničí publikum ve velkém. Ačkoliv na scéně vypadají jako řeznické nesmlouvavé komando, na konci setu neuniknou atmosféře pitu a vydávají se do rozbouřených vln obscénského publika plavmo.

Při ROMPEPROP jsem si myslel, že nafotím pár maškar a půjdu se najíst. To, co se ale při jejich setu dělo, nešlo ale opustit. ROMPEPROP zahráli jedno ze svých posledních vystoupení a rozloučení s Obsecene Extreme bylo opravdu ve velkém stylu. Už před setem se za kytarovým aparátem nahromadily všechny nafukovací hračky, co uklízecí čety nasbíraly. Navíc si kapela přinesla kýbl krve napojený hadicí na baskytaru. Set začíná a lidi se naprosto zbláznili. Festival explodoval a publikum pódium srovnalo se zemí. Nebylo poznat, kde je dělící čára, kde začíná a kde končí kapela. Všechno najednou bylo jedno. Myslím, že žádný maškarní rej neměl tak epický příběh. Na scéně jsou všechny nejprovařenější figury festivalu a řádí jako pominutí. Na jednu skladbu přichází za bicí hostovat Smattro Ansjovis z BIRDFLESH a v tu samou chvíli se bubeník ROMPEPROP vydává, nesen nad hlavami publika, na cestu pro piva, které si zbytek kapely objednal. K okénku až úplně nahoře sice nedoputuje, ale i tak misi plní na jednučku a nevrací se s prázdnou.

Bohužel se mi pak stalo, že večeři řeším při setu VITAL REMAINS, při které se mi podaří se ještě zakecat, takže uvítám informaci o tom, jací vlastně byli. Já je trestuhodně prošvihl. Dorážím až na taliány BULLDOZER. Jejich černým kováním vytuněý thrash metal je, podobně jako den před tím HIRAX, parádní žánrovou odbočkou v programu. Osmdesátková thrashová legenda si koncert užívá, nejvíce asi zpěvák Alberto Contini s démonickou image, černým pláštěm a krvavým řečnickým pultem, od kterého káže celému festivalu.

Japonská grindcorová legenda S.O.B. už v raných devadesátkách vydávala společné sedmipalce s NAPALM DEATH a jejich pecky coverovali i třeba takoví NASUM. A ačkoliv nedosáhli takového věhlasu, dokázali na Obscene Extreme udělat srovnatelný randál. Uvřískaný grind s japonským zápalem pro věc. Ryzí grindcorová energie s exotickým chuťovým ocasem. I přes nespornou kultovnost kapely je však areál zaplněn o poznání méně, než minulý den a nejinak je tomu i u výtečného setu SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH.