OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není tomu tak dlouho, co se nad bezmála čtvrt století trvající kariérou VOMITORY definitivně uzavřela voda. Je nutno podotknout, že sestava z Karlstadu byla nedílnou součástí skandinávské death metalové revoluce počátku devadesátek, a to i přesto, že stála mimo hlavní centrum dění, kde tou dobou diktovali tempo EDGE OF SANITY, CARNAGE, DISMEMBER, GRAVE nebo třeba ENTOMBED. VOMITORY na větší publicitu teprve čekali, trpělivě dleli v podpalubí scény a čas od času připomněli svoji existenci nějakým tím skromným demo záznamem. Jejich chvíle přišla až v roce 1996, kdy po dlouhých sedmi letech od založení kapely konečně vychází prvotina „Raped In Their Own Blood“. Tou dobou však byly „Like An Ever Flowing Stream“, „Into The Grave“, „Dark Recollections“, „Penetralia“, „Nothing But Death Remains“, „Left Hand Path“, „Where No Life Dwells“, „Subconscious Lobotomy, „Sumerian Cry“, „Bloodchilling Tales“, „Of Darkness...“ nebo „Incantation“ už dávno oslavovanými stylovými klasikami a jejich autoři (pokud ještě byli v aktivní službě) právě vydávali svá třetí, popřípadě pak rovnou čtvrtá řadová alba. I přes tento handicap se VOMITORY v rozbouřených vodách scény neztratili, ba právě naopak, vydali dalších sedm záznamů a díky své nekonvenční produkci se nakonec přeci jen stali jedním ze stěžejních maskotů švédského death metalu jako takového. Pro mě osobně jsou to takoví druzí DISMEMBER, symbol kvality, věrnosti, neústupnosti a bezbřehé žánrové oddanosti.
Ale dost bylo historického bilancování, přikročme raději k předmětu dnešního posudku. Erik Rundqvist a Tobias Gustafsson, tedy hlavní opory VOMITORY (kompletní rytmika, vokál a navíc zásadní porce textů a songwritingu), nevydrželi příliš dlouho setrvávat doma v nečinnosti a nedlouho po rozpadu své domovské kapely se spojili s Andreasem Björnsonem (FETUS STENCH) a svým starým známým Andersem Bertilssonem (COLDWORKER, THE PROJECT HATE MCMXCIX). Výsledkem bylo založení CUT UP (jméno údajně odkazuje na druhou skladbu alba „Assembled In Blasphemy“ od kalifornských THE RAVENOUS). První plod spolupráce na sebe nenechal dlouho čekat, do vínku dostal název „Forensic Nightmares“, a o jeho emisi se dle očekávání postarali Metal Blade Records, čili label, jenž pravidelně vydával desky VOMITORY již od roku 2001 (to vyšla výtečná trojka „Revelation Nausea“).
Vzhledem k tomu, že v sestavě nově vzniklé kapely figuruje hlavní tvůrčí duo VOMITORY a jeden jejich občasný live kytarista (Bertilsson), dá se poměrně dobře odhadnout, jakým směrem se produkce CUT UP asi bude ubírat. Epitaf VOMITORY, „Opus Mortis VIII“, zachytil kvarteto z Karlstadu v přemýšlivější fázi. Švédové se trochu uklidnili, lehce zvolnili tempo a v rámci své vysoce konzervativní tvorby nám představili své nejvíce pestré dílko. Alias CUT UP však znovu sešlápli pomyslný rychlostní pedál až na samotnou podlahu, tak jako v nejlepších časech „Primal Massacre“, či „Carnage Euphoria“. Děje se tak hned v samotném úvodu desky, kdy přijde na řadu zničující duo „Enter Hell“ & „Burial Time“ a dále pak v „Bunker Z16“, „Camouflesh“ či „Stab And Stab Again“. Ne vždy ale CUT UP útočí ryze death metalovými zbraněmi, jejich produkce je osvěžena grindovými, potažmo pak crustovými odbočkami dle nejlepších skandinávských tradic. Ale ani to by pro vás nemělo být žádným velkým překvapením, všichni totiž dobře víme, že přesně tak to kdysi činili i VOMITORY.
Tracklist „Forensic Nightmares“ však obsahuje i komplikovanější položky – nejlepšími důkazy jsou „Remember The Flesh“ a dále pak „Brain Cell Holocaust“. První je pestrá, po stránce tempa hodně členitá kompozice, navíc opentlená obskurní melodickou linkou, druhá pak drtivá, sunoucí se pomalu kupředu s razancí obřího parního válce. Navíc disponuje slušivým tremolo-picked riffem, který dá vzpomenout třeba na „In The Light Of Darkness“, poslední desku UNANIMATED nebo na NECROPHOBIC v období „Bloodhymns“, nezapomentutelného to manifestu přímočarosti, chytlavosti a skladatelské inteligence zároveň. Podobně chytlavý riff se občas vynoří na povrch i v závěrečné, rovněž více propracované skladbě „Dead And Impaled“.
„Forensic Nightmares“ vládne zcela bezchybným zvukem i mixem, každý nástroj je perfektně nazvučen, dokonce i rundqvistova baskytara je dokonale čitelná (to na albech VOMITORY nebývalo vždy pravidlem) a tentokráte zvoní pomalu tak intenzivně jako památný Decke Pitter v masivní věži Kolínského dómu. Dalším rozdílem oproti produkci karlstadské ikony je přítomnost dvou vokálů, kromě toho rundqvistova je ke slyšení i ten björnsonův. Oba growlingy jsou vzácně vyrovnané a nejlépe zní zdvojené v refrénech, snad jen škoda, že oba mají velmi podobnou barvu i hloubku.
„Forensic Nightmares“ vrací obludný odkaz VOMITORY zpět na scénu. CUT UP se presentují surovým, energickým a nekompromisním materiálem v mnoha ohledech navazujícím na zničující produkci svých předchůdců. Sympatické je, že šestistrunná sekce žije svým vlastním životem a po stránce kytarové komplexity i sólových výstupů se snaží od tvorby VOMITORY oprostit (jakkoli je to v omezené škále výrazových prostředků žánru složité). „Forensic Nightmares“ věřím každou notu, už jen proto, že se nejedná o dílko nějakých mléčných holobrádků, nýbrž zkušených harcovníků prověřených dlouhými roky aktivní služby. Vybroušená, do detailu dotažená a zároveň maximálně hrubozrnná práce. Deska, jenž drží prapor švédského death metalu proklatě vysoko i v roce 2015.
„Forensic Nightmares“ od CUT UP vrací obludný odkaz VOMITORY zpět na scénu. Vybroušená, do detailu dotažená a zároveň maximálně hrubozrnná práce. Deska, jenž drží prapor švédského death metalu proklatě vysoko i v roce 2015.
8,5 / 10
Erik Rundqvist
- zpěv, baskytara
Andreas Björnson
- zpěv, kytara
Anders Bertilsson
- kytara
Tobias Gustafsson
- bicí
1. Enter Hell
2. Burial Time
3. Remember The Flesh
4. A Butchery Improved
5. Brain Cell Holocaust
6. Forensic Nightmare
7. Camouflesh
8. Order Of The Chainsaw
9. Stab And Stab Again
10. Bunker Z16
11. Dead And Impaled
Forensic Nightmares (2015)
Vydáno: 2015
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 41:09
Produkce: Mats Lindström
Studio: Big Balls Production Studios (Karlstad, Sweden)
Assistant engineers: Fredrik Färninger and Tobias Olausson
Mix and mastering: Ronnie Björnström at Garageland Studios, Umeå, Sweden
Coverart: Łukasz Jaszak
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.