Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako minulý rok se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se zaryly do paměti! Dneska to maj doma MAYHEM, SOULFLY, NUCLEAR ASSAULT, AD NAUSEAM, TOUCHÉ AMORÉ a MONUMENTS!
MONUMENTS - za první kapelu tohoto roku, která rozeskákala většinu publika. Za první kapelu, která usadila publikum na bobek. Za to nafalšovanou palmu na hlavě Chrise Barretta. Za to, že dokáže chytnout věci, které po něm fans hodí. Za to, že dokáže zpívat v publiku a u toho ještě exnout nabízené pivo.
AD NAUSEAM - za soustředěnost. Za profesorský death metal s velkou dávkou citu. Za to, že mě hned prvním vystoupením posadili na prdel. Za to, že mi kolega Reaper bude závidět.
TOUCHÉ AMORÉ - za to, že podobné kapely na Brutalu vůbec hrají. Za nejpříjemnější set dne. Za atmosféru. Za to, že jsem nebyl zdaleka sám, kdo řval texty.
NUCLEAR ASSULT - za to, že starý thrash stále žije. Za nejlepší oldschool dne. Za to, že Dan Lilker za ta léta, co u nás hraje, dokáže česky poděkovat bez jakéhokoliv akcentu. Za to, že propagují GRIDE.
SOULFLY - za to, že se při své tělesné konstituci ještě Max odlepí od země, když dělá hop hop. Za starý pecky. Za nový pecky. Za to, že tentokrát měl koule na to, aby ho zabírala kamera. Za to, že má koule na to, mít na sobě kytaru, i když ta mu vlastně nehraje. Za to, že alespoň trochu smyl pachuť z minulého vystoupení (ne o moc, jen trochu). Za ostatní Cavalery v SOULFLY.
MAYHEM - za nejlepší divadelníky dne. Za lebky. Za kosti. Za kapuci, přes kterou opravdu není vidět.
Speciální cena dne Brutal Assault areál:
Za to, že výrazně srovnali druhou cestu na Zelenou louku. Za stanovou scénu se zvukem o několik levelů lepším, než tomu bylo minulý rok. Za stanovou scénu, ve které to větrá. Za hlavní bránu, která dýmá. Za to, že vždy prochcanou zeď u levého podia vyřešili elegantním pissing kanálkem. To je přímo na
BA Nobelovku.
Borec na konec: Týpek, kterého jsem už po druhé kapele viděl v tomto „fun“ stavu. Vydržel tak tři hodiny. Gratulujeme!
(článek neprošel redakční korektúrou, páč byl psán a zveřejněn ve tři v noci)
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
