Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako minulý rok se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se zaryly do paměti! Dneska to maj doma MAYHEM, SOULFLY, NUCLEAR ASSAULT, AD NAUSEAM, TOUCHÉ AMORÉ a MONUMENTS!
MONUMENTS - za první kapelu tohoto roku, která rozeskákala většinu publika. Za první kapelu, která usadila publikum na bobek. Za to nafalšovanou palmu na hlavě Chrise Barretta. Za to, že dokáže chytnout věci, které po něm fans hodí. Za to, že dokáže zpívat v publiku a u toho ještě exnout nabízené pivo.
AD NAUSEAM - za soustředěnost. Za profesorský death metal s velkou dávkou citu. Za to, že mě hned prvním vystoupením posadili na prdel. Za to, že mi kolega Reaper bude závidět.
TOUCHÉ AMORÉ - za to, že podobné kapely na Brutalu vůbec hrají. Za nejpříjemnější set dne. Za atmosféru. Za to, že jsem nebyl zdaleka sám, kdo řval texty.
NUCLEAR ASSULT - za to, že starý thrash stále žije. Za nejlepší oldschool dne. Za to, že Dan Lilker za ta léta, co u nás hraje, dokáže česky poděkovat bez jakéhokoliv akcentu. Za to, že propagují GRIDE.
SOULFLY - za to, že se při své tělesné konstituci ještě Max odlepí od země, když dělá hop hop. Za starý pecky. Za nový pecky. Za to, že tentokrát měl koule na to, aby ho zabírala kamera. Za to, že má koule na to, mít na sobě kytaru, i když ta mu vlastně nehraje. Za to, že alespoň trochu smyl pachuť z minulého vystoupení (ne o moc, jen trochu). Za ostatní Cavalery v SOULFLY.
MAYHEM - za nejlepší divadelníky dne. Za lebky. Za kosti. Za kapuci, přes kterou opravdu není vidět.
Speciální cena dne Brutal Assault areál:
Za to, že výrazně srovnali druhou cestu na Zelenou louku. Za stanovou scénu se zvukem o několik levelů lepším, než tomu bylo minulý rok. Za stanovou scénu, ve které to větrá. Za hlavní bránu, která dýmá. Za to, že vždy prochcanou zeď u levého podia vyřešili elegantním pissing kanálkem. To je přímo na
BA Nobelovku.
Borec na konec: Týpek, kterého jsem už po druhé kapele viděl v tomto „fun“ stavu. Vydržel tak tři hodiny. Gratulujeme!
(článek neprošel redakční korektúrou, páč byl psán a zveřejněn ve tři v noci)
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
