Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak letos naposledy. Šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! I poslední den Brutal Assaultu byl bohatý na kapely a situace, které jsou z kategorie nezapomenutelných. Dnes to jsou tato jména: ESOTERIC, AT THE GATES, VICTIMS, SÓLSTAFIR, ROSETTA, DEFEATED SANITY.
DEFEATED SANITY – že spolu s PSYCROPTIC vytvořili nejlepší death metalové ráno a poledne, co si jen člověk mohl přát. Za bubeníka, který rozsekal zatím vše, co jsme na Brutalu tento rok viděli.
ROSETTA – za zklidnění a provzdušnění úmorně teplého dne. Za hudební svěžest. Za civilnost bosého Michaela Armina.
SÓLSTAFIR – za dokonalou souhru západu slunce a hudby. Za to, že nebyla znát nervozita, která teď kolem kapely panuje. Za podivínství dvoumetrového kostlivce Aðalbjörna Tryggvasona. Za to, že zahráli Fjaru.
VICTIMS – za jedinou opravdovou hardcorepunkovou kapelu festivalu. Za nabušený upocený set. Za Švédsko.
AT THE GATES – za nejlepší melodický death metal na festivalu. Za set, který se zprvu nezdál, ale ke konci mě naprosto pohltil. Za to, že „we fucking love death metal“.
ESOTERIC – za to že mě pohřbili tou nejpříjemnější masou zvuku. Za to, že se vyplatilo počkat. Za démoničnost Grega Chandlera. Za šestistrunku Marka Bodossiana. Za funerální krásu.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
