Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
RED SPAROWES jsou stále odmlčeni, takže dejme prostor jejich úlomkům, jež jsou aktivní nadmíru. Těmi fragmenty jsou kytaristka a zde také zpěvačka Emma Ruth Rundl spolu s multiinstrumentalistou Gregem Burnsem. Už jejich minulou EP desku kolega Dalas chválil ve stručném průvodci post-rockem před pár lety. My se teď podíváme na zoubek desce nové a velké.
Album pojmenované po svůdné biblické postavě, která je letmo dvakrát zmíněna v Novém zákoně, začíná přesně tam, kde EP „Kitsune“ končilo. Zasněný postrock, který ždímá psychedelii, indie, ambient nebo velmi temné blues, tu je vyveden jen snad o něco ostřeji než v minulosti. Tam, kde se minulá tvorba halila do mlhy, jsou teď kontury kompozic ostřejší a často míří někam k post-punku. Naprosto určující je pak barva vokálu, kterou Emma Ruth vládne. Zde je vidět kus práce, zpěvy jsou vybroušenější a více pracují s náladou a dynamikou hlasu. To samé lze říci i o rytmice. Bubeník Andrew Clinc si tu hraje s maličkostmi, které vyjedou na povrch až několika posleších. Vzhledem k základní sestavě se jedná o velmi košatou hudbu, která je hravá a zasněná současně.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.