Nedávno jsem si říkal, co vlastně s těmi studénkovskými bardy je. Od prvního EP uběhla spousta času. Stanou se i oni dalšími ze zástupu kapel „jediné“ nahrávky? „Lighthouses“ mi nyní odpovídá, že ne. A jaké jejich první velké album je? Rozhodně jde o nahrávku, která si v rámci domácí scény zaslouží pozornost. Je dospělejší a propracovanější než EP, kterým se THE TRUTH IS OUT THERE představili, ale také o poznání klidnější, zpěvnější, méně temperamentnější a měkčí.

Skladby už sebou necukají v epileptických škubanicích za doprovodu osmibitových zvuků a hutných kytar. Důraz se klade nejen na to, aby se při hudbě mohl praktikovat mosherský tělocvik, ale i na to, aby hudba měla nějaký emoční vklad, a zajímavé, někdy i vlezlé melodie, které sem tam útočí na první signání. Hanzi si stále velmi silně pohrává s elektronickou stránkou věci, ale v mnohém se změnil styl jeho práce. Elektronika leckdy mění zvuk skladby, někdy nachází svoji tvář v neonových syntezátorových plochách, smyčových, případně i žesťových podmazech, jindy se proskočí v dubstepovém intermezu.

Co tím vším vlastně říkám? THE TRUTH IS OUT THERE natočili i při té zabijácké délce zábavné a současně zajímavé album. Je současně pestré i sevřené. Skladby nesplývají, mají jasný elektrizující náboj i své vlastní charisma. Od variací na HORSE THE BAND a ENTER SHIKARI jde jasněji rozeznat vlastní kontury nadžánrové tváře, která nabývá na přitažlivosti. A to jde u nás říci jen o několika málo kapelách.