K této kapele jsem si hledal cestu dlouhou dobu. A našel. Už si ji vlastně bez nakřápnutého vokálu Slávka ani nedokáži představit. Nová deska jde stále ve šlépějích pomalého, hnilobného death metalu, který se vpíjí do špinavého crustu a black metalu. Zvuk je ještě umouněnější, než v minulosti, na jedné straně je mu skvěle rozumět, ale na stranu druhou obsahuje dost špíny, abych si vzpomněl na celý zástup švédských crustových i deathmetalových kapel, které s ní spolu ve zvukovém kabátci alba „Ostří černé kosy“ vzájemně obcují.

Valivé riffy ohlodané na kost, střední tempa, sem tam vyhrávka a nad tím suchý skřehotavý vokál. Kouzlo této desky budete objevovat postupně. V první chvíli je vlastně celkem nepřístupná, příliš zubatá a skomírající. Už je to ale pár měsíců, kdy vždy jednou za čas mám neutuchající chuť se k tomuto albu vrátit. Ona táhlá sóla jsou možná primitivní v tom, co hrají, ale dokonalá v tom, co říkají. Jednotvárnost a kolovrátkovitost tu buduje pocit zmaru, jaký z domácích kapel nacházím jen málokde. Do toho texty, které s touto zkázou dokonale souzní. MÖRKHIMMEL jsou ojedinělý úkaz na domácí scéně. Death metal pro všechny hardcoreové špindíry navíc s obrazotvornými českými texty, které dávají smysl.