Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To, že nová deska FOALS bude skvělá, jsem věděl z různých útržků, co unikly ze studia už dlouho před tím, než vyšla. Řešil jsem tedy jediné. Jak moc skvělá bude. Už před dvěma lety jsme zařadili jejich minulou desku do článku Stručný průvodce výtečnou hudbou 2013. Aktuální album jen podtrhuje jejich pozici. Jestliže minulá deska mířila na velká podia a měla našlápnuto k tomu etablovat se na výsluní britského kytarového mainstreamu, „What Went Down“ trochu více vystrkuje drápky, je syrovější, pocitovější a tvrdší. To samozřejmě stále v mantinelech indie-rockové pohodovky.
FOALS stále pracují se silnými melodiemi, přibyla ale i neonová atmosféra nočního velkoměsta, více melancholie a baladické epičnosti. Současně nám FOALS lehce zhutněli a potemněli. Pryč jsou hopsavé začátky inklinující k mathrockovým dováděním. Oxfordská pětka už vyrostla z fakultních večírků a začíná řešit nástrahy opravdového života. Bezstarostnost postupně mizí. Současně přibývá pestrosti, ve zvucích, v polohách vokálu Yanise Philippakise, ve výrazech kapely. FOALS udělali krok vpřed. Navíc krok správným směrem.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.