Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ANCHOR je čtyřčlenná švédská parta ve složení z nejklasičtějších, která hraje hardcore punk. To je takový ten termín, jak se do něj vleze kdeco, takže trochu upřesníme: styl podobný ANCHOR se běžně v našich zeměpisných šířkách nazývá "lopata core" a jde o na první pohled prostý melodický hardcore s až překvapivě odlehčeným, často až rock´n´rollovým zvukem. Nechybí melodické refrény, nečekejte ale žádné otravné autotuny nebo přeprodukovanou limonádu, ANCHOR je syrový underground, v němž jde muzika ruku v ruce s agendou.
To ale nedělá skladby na "Distance & Devotion" o nic méně hitovými. Jednoduché poselství, týkající se klasických HC témat (ve zkratce "přežij, nepromarni den, buď sám sebou") je podané skrz snadno zapamatovatelné refrény, kde samozřejmě nechybí sborové punkové halekačky. Celek nepředstavuje žádné velké umění, přesto mu nechybí šikovně budovaná atmosféra ("Roads Unknown") a kluci nerezignovali ani na pokusy o zajímavější rytmiku ("Nightcaller"). Největšími hitovkami ale zůstávají přímočaré opusy "Upstream" a "Survive" s chytlavými texty a melodiemi, které si zapamatujete na první dobrou a živě si je zvládnete užít s kapelou jako kdyby šlo o old school klasiky ještě než se doberou ke svému konci.
Pro ty, které u muziky zajímá přesah (a neumím si moc představit, že byste si ANCHOR pustili bez toho), stojí za zmínku, že kapela jede striktně straight edge vegan HC, což se odráží i na merchi, v němž nenajdete snad jediný design, jenž by tato témata nezmiňoval. Jen letos kapela hrála v ČR několikrát a koncerty určitě stojí za zmínku, přesto si neodpustím podotknout, že Švédi mě baví o něco víc z desky než živě, kdy bych doufal v trochu větší drive. "Distance & Devotion" je záležitost, kterou bych doporučil každému, kdo má rád "easy listening hardcore" a baví ho spíš lehčí zvuk a melodie. A pokud se vám bude zamlouvat, určitě doporučuji i starší věci, v kvalitě nijak nezaostávají!
1. Upstream
2. Into the Storm
3. Survive
4. Distance
5. Losing Faith
6. To Hell and Back
7. Out of the Storm
8. Roads Unknown
9. Devotion
10. Hope Dies Last
11. Nightcaller
Diskografie
Distance & Devotion (2015) Recovery (2011) First Year (2009) The Quiet Dance (2008)
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.