Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není to tak dávno, co jsem se tu rozplýval nad novým albem amerického black-gaze-blue-grass one man projektu PANOPTICON. Než stihlo opadat listí z dubu, milovník horníků, banja a Kentucky Austin L. Lunn se vrací s albem laděným stylově do podzimních barev. A je nad slunce jasné, že milovníci téhle post-větve black metalu, která inklinuje k plachým melodiím a netradičním náladám, mají zase červený poplach.
Osobně bych intenzitu opatrně snížil na žlutou. Po desce „Roads to the North“, která skvělým způsobem evokovala všechny cesty metalové zimy, končící u harmonického krbu blue-grassových odrhovaček, je novinka „Autumn Eternal“ o poznání monolitičtějším (rozuměj: méně pestrým) albem, na němž se milovníci mládkovské romantiky potěší jen v úvodním tráčku „Tamarack’s Gold Return“, v němž Austin jedinkrát popustí uzdu své lásce pro rurální blue-grassovou instrumentaci.
Zbytek alba se nese v přísnějším duchu blackmetalových blast beatů, snivých erupcí melodických kytar a Lunnova skřehotu, který tu a tam nahradí čistý vokální přednes. PANOPTICON je v těchto polohách samozřejmě naprosto suverénní – je tu cítit vkusná harmonie mezi agresivitou a impresemi, kvalitní struktura skladeb, které se vyvíjejí a mění nálady. V „Sleep to the Sound of Waves Crashing“ lze celkem jasně zaslechnout ozvuky Austinova milovaného skandinávského blacku v epické formě, v jaké ho proslavili klasičtí SATYRICON. V následných „Pale Ghost“ výrazná shoe-gazová linka napojená na nekompromisní metalový základ zahřeje všechny, kteří mají pocit, že ALCEST vysublimovali do lepivé limonády. Škoda, že zbytek alba už je pak jen solidní sbírkou opadavé nálady.
PANOPTICON na novince potvrzují příslušnost ke špičce žánru, který z podzemí vystoupal do hledáčku prestižních trendy serverů i posluchačů. Na rozdíl od nových desek MYRKUR nebo DEAFHEAVEN, v nichž se pohybujeme na pomezí dobrého metalu a módní pózy, je „Autumn Eternal“ plně uvěřitelnou, i když určitě ne dokonalou deskou.
Tracklist
Tamarack's Gold Returns
Into The North Woods
Autumn Eternal
Oaks Ablaze
Sleep To The Sound Of The Waves Crashing
Pale Ghosts
A Superior Lament
The Winds Farewell
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!