Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není to tak dávno, co jsem se tu rozplýval nad novým albem amerického black-gaze-blue-grass one man projektu PANOPTICON. Než stihlo opadat listí z dubu, milovník horníků, banja a Kentucky Austin L. Lunn se vrací s albem laděným stylově do podzimních barev. A je nad slunce jasné, že milovníci téhle post-větve black metalu, která inklinuje k plachým melodiím a netradičním náladám, mají zase červený poplach.
Osobně bych intenzitu opatrně snížil na žlutou. Po desce „Roads to the North“, která skvělým způsobem evokovala všechny cesty metalové zimy, končící u harmonického krbu blue-grassových odrhovaček, je novinka „Autumn Eternal“ o poznání monolitičtějším (rozuměj: méně pestrým) albem, na němž se milovníci mládkovské romantiky potěší jen v úvodním tráčku „Tamarack’s Gold Return“, v němž Austin jedinkrát popustí uzdu své lásce pro rurální blue-grassovou instrumentaci.
Zbytek alba se nese v přísnějším duchu blackmetalových blast beatů, snivých erupcí melodických kytar a Lunnova skřehotu, který tu a tam nahradí čistý vokální přednes. PANOPTICON je v těchto polohách samozřejmě naprosto suverénní – je tu cítit vkusná harmonie mezi agresivitou a impresemi, kvalitní struktura skladeb, které se vyvíjejí a mění nálady. V „Sleep to the Sound of Waves Crashing“ lze celkem jasně zaslechnout ozvuky Austinova milovaného skandinávského blacku v epické formě, v jaké ho proslavili klasičtí SATYRICON. V následných „Pale Ghost“ výrazná shoe-gazová linka napojená na nekompromisní metalový základ zahřeje všechny, kteří mají pocit, že ALCEST vysublimovali do lepivé limonády. Škoda, že zbytek alba už je pak jen solidní sbírkou opadavé nálady.
PANOPTICON na novince potvrzují příslušnost ke špičce žánru, který z podzemí vystoupal do hledáčku prestižních trendy serverů i posluchačů. Na rozdíl od nových desek MYRKUR nebo DEAFHEAVEN, v nichž se pohybujeme na pomezí dobrého metalu a módní pózy, je „Autumn Eternal“ plně uvěřitelnou, i když určitě ne dokonalou deskou.
Tracklist
Tamarack's Gold Returns
Into The North Woods
Autumn Eternal
Oaks Ablaze
Sleep To The Sound Of The Waves Crashing
Pale Ghosts
A Superior Lament
The Winds Farewell
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.