OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Slovenskí priekopníci a veteráni atmosférického doom metalu, dark metalu (alebo ako chcete nazývať ich zbierky potemnených drsne metalových nálad) GALADRIEL sú dnes stálicou domácej scény a k 20. výročiu fungovania si nadelili zaujímavý, hodnotný, svojím spôsobom celkom „výpravný“ darček. Neváhali kvôli nemu vycestovať až do Atén, kde v Grindhouse Studios pod producentským vedením Georgea Bokosa vznikla podstatná časť aktuálneho EP „Lost In The Ryhope Wood“.
Atraktívne prevedený vinyl ukrýva šesť skladieb na ploche pol hodiny. Prvé štyri sú úplne nové a na šesticu ich dopĺňajú nanovo nahrané dve staršie veci – „The Forrest Lullaby“ je z albumu „The Mirror Of Ages“ (1999), „Lavondyss“ z „Oblivion“ (2000). GALADRIEL sa odjakživa v textoch zaoberajú prevažne fantasy témami a aktuálne EP možno brať aj ako zhudobnený výlet do sveta spisovateľa Roberta Holdstocka.
Po hudobnej stránke sa skupina určite „netrhá“ od svojho obľúbeného žánru, aj keď isté experimenty alebo novinky sa nájdu. V prvom rade nečakajte žiadne klávesové zvuky, koncertná zostava je klasicky metalová, bez „klapiek“, a symfonické či éterické nálady tu sprostredkúvajú klasické nástroje. Melodickú, často melancholickú, inde však vyslovene dravú a vo všeobecnosti skôr tvrdú metalovú hudbu GALADRIEL spestrujú po aranžérskej stránke naozaj dobre, vlastne aj vďaka zvuku, o ktorom možno povedať, že výlet do Grécka zaň stál, kapelu posúva o kus ďalej.
Skladby sa nesú v duchu melodického doom, miestami doom/death/black alebo dark metalu, pričom v druhej skladbe „Dual Heritage“ sa dočkáme aj citeľného pritlačenia na pílu, miestami ide o celkom svižný death metal s pre skupinu doteraz skôr netypickými momentmi. U GALADRIEL by kontrast Soninho typického éterického, tak akosi „nad dejom sa vznášajúceho“ vokálu a Dodovho kvalitného, drsného revu mohol zvádzať aj k označeniu „kráska a zviera metal“, osobne to ale vnímam trochu odlišne, miesto nejakého „dialógu“ vlastne jedno i druhé hrdlo ide skôr „po vlastnej ose“.
Tam, kde sa hrá v prvom rade na darkmetalovú nôtu, po hudobnej i vokálnej stránke často cítiť, že Dodo už nejaké roky fičí na gréckych ROTTING CHRIST, a preto sotva prekvapí pseudonym hosťa v „Strong One Against The Storm“. Toto prelínanie sa domácej tradície a gréckeho vplyvu mne osobne znie vydarene a takisto sa mi páči, že dve v podstate už prastaré skladby na záver v novom zvukovom kabáte do celkovej koncepcie nahrávky dokonale zapadli. Príjemná nahrávka, myslím, že GALADRIEL obdarovali seba i fanúšikov.
Človek nemusí byť skalným fanúšikom GALADRIEL na to, aby uznal, že táto „oslava jubilea“ sa proste vydarila.
7,5 / 10
Dodo Ďatel
- vokály, basgitara
Soňa „Witch“ Kozáková
- vokály
Tomax Gabriš
- gitary
Jano „Tornád“ Ivan
- bicie
1. Song Of A Daughter
2. Dual Heritage
3. Strong One Against The Storm
4. She - The Myth
5. The Forest Lullaby
6. Lavondyss
Lost In The Ryhope Wood (EP) (2015)
The 7th Queen Enthroned (2012)
Renascence Of Ancient Spirit (2007)
Empty Mirrors Of Oblivion 1995 - 1999 (2005)
World Under World (2004)
From Ashes & Dust (2002)
Oblivion (2000)
The Mirror Of Ages (1999)
Empire Of Emptiness (1997)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.