Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před třemi lety se psycheledický měňavec GHOST OF YOU z Brna blýskl zajímavým EP "Ocean K." a nyní předstupuje s dlouhohrající deskou, která nezůstala nic dlužna nadějím, jež se do kapely vkládaly. To, že své první album svěřili do rukou právě Ondrovi Ježkovi, jim svědčí po všech stránkách.
GHOST OF YOU sympaticky přešlapují mezi noise-rockovou neučesaností a indie-popovým slušňáctvím. Občas mám u desky pocit, jakoby se Rychlé šípy vydali na halucinogenní trip, při kterém založili kapelu a začali na rockové nástroje hrát industriálně laděné elektro.
Deska si zachovává minimalistické kontury i kouzlo právě zachyceného okamžiku. Ačkoliv je experimentální duch nahrávky svěží a v našich luzích a hájích poměrně neokoukaný, postrádám místa, která bych si zamiloval a chtěl se kvůli nim vrátit. Dá se proto říci, že se kvartetu skvěle daří budovat skrze basové a kytarové efekty zajímavou neonovou atmosféru, která je sice opojná, ale bohužel zatím není návyková. I přes to, "pánbů zaplať" za podobné skupiny.
6,5 / 10
Glacier And The City (2015)
Ocean K. (EP) (2013)
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.