Popradskou NYMPHU jsme tu naposledy obdivovali před téměř deseti lety. Mluvilo se o ní jako o velkém příslibu do budoucna. To jejich poslední, v současné době posmrtná, nahrávka v mnohém naplňuje. Jestliže „Moan“ trpělo hodně na dětské nemoci, hlavně co se zvuku týče, „Time For Memories“ je logickým pokračovatelem progresivně - metalové nahrávky z minulosti a nese s sebou i spoustu chyb. Až egocentricky aranžovaná a velmi propracovaná basová linka tu plní velmi výraznou roli a na ní se nabalují kytary, klavír, metalové skřehotáky, ženské vokály, syntezátory. Mohl bych jen zopakovat z deset let staré recenze, že basa tu hraje hodně na sebe a nikoliv pro celek. Motivy i nálady se rychle mění, NYPHA se vás snaží neustále překvapovat, bohužel to začíná být po chvilce až únavné a příliš překombinované. Hotová přehlídka téměř všech metalových žánrů. Snaha o přílišnou rozmanitost tu často ruší či zabíjí atmosféru a rozbíjí skladby. Najdou se tu mnohá opravdu moc hezká, krásně aranžovaná místa, ale jako celek album nefunguje. Kdyby mě tato nahrávka zastihla před dvaceti lety, asi bych z ní byl naprosto nadšený, v současnosti jde spíše o progresivně - metalové retro, které dá vzpomenout na kořeny metalu pro brejlaté intelektuální máničky.